Anální sex mrkví

dnes na mé stránky přišel někdo, kdo hledal zvlášť vydařenou chuťovku.


Cože, já mám na blogu takovéto věci?!
Zděsila jsem se a hned se šla zeptat na gůgl, jestli je to pravda. No jo, je, vyjela jsem hned na třetím místě.
Je to tam.

Už je to dávno a takováhle debata by v mé paměti zapadla druhý den. Jak jsem to četla, zase se mi to vše vybavilo a opětovně pobavilo.

Začala jsem chystat fotky z prázdnin, dokud zážitky nevybledly, ale nějak mě to sezení u počítače nebavilo, tak jsem šla přesazovat kytky. Vyloženě cítím absťák, jak už jsem se dlouho nehrabala v hlíně. Chybí mi zahrádka a dům plný rostlin, jako jsem měla v minulém životě. Lituji, že jsem si je tehdy nenafotila, některé neuvěřitelné kousky už se nemohou nikdy opakovat.
Poslední dobou se přistihuji, jak obcházím květinářství a vybírám si (zatím jen teoreticky) květiny do nového domečku. Abych pak věděla, kam vletět na nákupy, až to bude opravdu aktuální.

Tady v pidibytě mám jen kytky do velikosti okenních parapetů, na to jsou nejlepší africké fialky, však se mi za péči odměňují bohatými květy. Vybírám si je tak, abych měla každou jinak barevnou.
Pak mám jednu dracénu na poličce a pár šťastných bambusů a to i přes nebezpečí, které s nimi může přijít  :-))).
Na balkoně bydlí bylinky (libeček, bazalka, máta) a  červeně kvetoucí kolopejka, vyhraná v lednu na plese v tombole. Tehdy vypadala, že do druhého dne chcípne, ale záhadně se zvetila a už dvakrát kvetla.

Včera byl u babičky průšvih.
Mám tenhle týden práci až odpoledne a ona musí 2 hodiny hlídat Matýska. Na půl těla ochrnutá po mrtvici, není to žádná legrace a snažím se nevyužívat ji déle, než je to nezbytně nutné. Hned po mém příchodu do práce zvoní telefon, ať se okamžitě vrátím, že Matýsek spolkl kovovou kuličku od stolního fotbálku. Prý jak si ho bral z poličky, a měl krabici nad hlavou, kulička vyběhla a "zrovna jsem polykal sliny a spolk jsem i tu kuličku," líčil mi plačící Matýsek do telefonu. Na chlapečka, co plive i zrníčka od melounu, slušný výkon.
Nevěděla jsem, zda pláče proto, že se lekl nebo proto, že teď nemají s čím hrát.
Mně se velmi ulevilo, že kuličku spolkl a nevdechl, to ani nechci domýšlet.
Od práce jsem tedy utéct nemusela, když se vše vysvětlilo, ale dnes už si raději mrňouska vezmu sebou, však on se tam chvíli zabaví.

Aby byl dnešní deníček úplný, nesmím zapomenout na to, že za chvíli vyrážím na speciální akci:
Konspirativní setkání dvou dcer vášnivých filatelistů

To se mně tatínek včera tak nenápadně zeptal, zda vím, kde jsou Haňovice.
"Nevím."
"A chceš tam jet?" pokračoval taťka.
"No, jistě," smála jsem se já, protože už vím, jak to s ním chodí, když objeví nějaké známky.
Nakonec to bylo ještě legračnější, než jsem si myslela.
Dcera jeho kamaráda filatelisty pojede z Berouna někam na Slovensko a ve 13 hodin bude v Haňovicích a já se tam na tu dobu musím dopravit, najít ji a vyměnit škatuli starých obálek za nějaký peníz a flašku slivovice.
Takže teď se jdu chystat a doufám že cestou narazím na něco pěkného, co by se dalo vyfotit, jako minule na ten větrný mlýn, ale o tom až příště.