Páté přes deváté,

jak mi to na mysl přišlo.

Zatímco na některých blozích se již začínají těšit na dovolenou nebo na ni čekají jako na smilování boží, mé pomyšlení na podobnou radovánku je spojeno až tak někdy s rokem 2009.
Snad.
Musím si dávat pozor, abych brzy nemusela tenhle blog přejmenovat na Posezení u psychorachejtle(c) a tak zkusím něco velice pozitivního.
Třeba to, že Alex je teď na letním táboře kdesi v lesích jihočeských a ještě jí tam žádné svěřené dítě nezakousl ani had ani vlk.
O posezení u baru totiž už pomalu přicházím, jak jsem se o víkendu dozvěděla, moc se se mnou na sezónu od září nepočítá, jen snad na velké akce a to ostatní prý mám nechat brigádníkům, no potěš vidle, to tam pak nenajdu ani kámen na kameni. Nakonec to dopadne tak, že na podzim přijdu, koupím si tam limonádu, kopnu ji do sebe, zaplatím ji někomu, nevím komu a půjdu, odkud jsem přišla.
Na druhou stranu chápu, že má majitel objektu pravdu, jak se mám vzorně starat o bar, když se musím vzorně starat o to svoje batole.
Musím se trochu hlídat, abych zase na ono batole nezačala myslet jako na Vetřelce, to už tady jednou bylo.
Zato ovšem Alexin nápadník, nebo-li Vetřelec 2, ten přišel ke krásné přezdívce a může si za to sám. To jsme tak před pár týdny pojídaly s Alex brambůrky s příchutí pečeného kuřete.
Jakási novinka, nutno ochutnat.
Alex poznala příchuť hned a pak jsme daly ochutnat Vetřelci a on chvíli přemýšlel a řekl, že to je příchuť nějakého spáleného listí.
Třeskutě vtipné.
Na naše sdělení, že jde o brambůrky ala pečené kuře se zatvářil absolutně znechuceně a řekl dnes již legendární větu:"Tak jestli tohle je pečené kuře, tak já jsem pečený osel!"
A teď to má!
Od té doby jsem ho už jinak nenazvala, jen jsem to malinko zjemnila a je z něj pečený oslíček, jako když vyšije.
To má za to, jak se u nás chová, každý máme asi ty hranice o uvolněnosti chování někde jinde a on je má tedy hodně dál, než je běžný standard.

Asi jsem se zatím nezmínila o nejdůležitější události posledních dnů, kultovní Kaipan 57 už je na SPZkách a jezdí jako divý. Chci o něm napsat samostatný článek, ale pořád není možnost udělat nějaké dobré fotky, z garáže to není ono a na cestě jsem ho ještě neodchytla, i když má najeto už 65 kilometrů.
Nejspíše budu mít nějakého speciálního montéra i ze Štěpánka, protože jak je někde nějaké kolečko, už je u něj a dělá "brm, brm". Dnes jsme na procházce potkali paní a ona měla tu typickou nákupní tašku s kolečky. Mazlíka to maximálně zaujalo a jeho pohled na paní a její tašku byl tak závistivě obdivně chtivý, že jsem se musela smát, jak je možné u takového malého mimina, aby se takhle jednoznačně kouklo.
Naštěstí mám kamarády, kteří disponují různými klukovskými poklady, třeba takové svezení na motokáře, to bylo něco a jindy jen stačí trochu tatínkovi poopravit dodávku.
$$OBR352969$$

$$OBR352972$$

$$OBR352971$$