Mistr Bonsaj

Každý člověk má nějakou výjimečnou vlastnost.

Znáte ty lidi, co na čtrnáctidenní dovolenou jedou s jednou(!) mrňavou taškou?
Naprosto překvapivě mezi ně patří i naše Alex. Odmalička se obvykle na všechny pobytové akce chystala sama a vždy to mělo hlavu a patu a málokdy něco zapomněla (to spíše pak nevzala něco sebou zpátky domů).
V posledních letech svoje sbalovací umění dotáhla k naprosté dokonalosti a to až tak, že si vysloužila přezdívku Mistr Bonsaj. Nebere si toho málo, ale volí předměty prostorově úsporné, oblečení tenké a nemačkavé a když si loni kupovala spacák, nakonec mezi všemi variantami volila model, který svou velikostí připomínal srolované klubíčko silnějších ponožek. Zda jí pod ním bylo i teplo to nevím.
Ono to má logiku.
Proč si sebou brát celou tubu pasty na zuby, když je potřeba na cestách si vyčistit zuby jen třeba třikrát?
Teď jak to píšu, vyskočil mi v paměti skeč Mr. Beana, jak si do malého kufříku, v rámci úspor, udělal z  dlouhých kalhot kraťasy a půl zubní pasty vymačkal do umyvadla.
Ne, takhle na to Alex opravdu nejde. Není líná věci třikrát přeskládat a využít každou sebemenší skulinku a spáru. Skoro by se dalo říci, že hraje hru na prostorové puzzle a hledá věci, které do sebe zapadají. Následně objevila, že něktré firmy, např. Nivea, nyní myslí na takto postižené zákazníky a dělá své výrobky i v cestovním balení v miniturních rozměrech.
Chvályhodné.
Trochu si z ní kvůli tomu občas utahujeme, ale ona je nad věcí, nechá psy štěkat a jde si svou cestou.  
K rozvoji jejích schopností ji nutí i móda malých kabelek, ovšem že to nemá vždy jednoduché se ukázalo včera.
Jela na přijímačky na školu a potřebovala být ráno za dámu, odpoledne za turistu a ještě si vzít svačinu a to vše do kabelky, kam by člověka napadlo dát si maximálně jedny sluneční brýle.
"Dáma" chtěla vyjet ráno v luxusních jehlových lodičkách a v tom by celý den nevydržela ani omylem. Co s tím, tenisky se jí do kabelky nevejdou a igelitku rázně odmítla. Po inspekci botníku s vítězným pokřikem objevila teňoučké rákosové žabky, které do kabelky vklouzly jako nic.
K tomu peněženku, doklady, nějaké další drobné propriety a nastal průšvih, nejdůležitější věc už se nevešla.
Kam, kruci, dát svačinku na odpoledne?
Ať se snažila jak se snažila, tohle bylo již těžko řešitelné.
Opravdový  problém.
A také živná půda pro jízlivou matku, která si nikdy neodpustí láskyplně si rýpnout.
"No, co z toho děláš vědu, rákosové žabky promázneš hořčicí, mezi ně pěkně naplacato urovnáš listy salátu, pár koleček natenko nakrájené šunky a do odpoledne se to pěkně proleží, rákos změkne, svačinka jako vyšitá... a prostor nezabere.