Výchovné nedostatky

a jiné excesy

Včera odpoledne to u nás krásně vonělo.
Alex pekla chodské koláče, vykládané mákem a tvarohem (povidla nemusí) a na máku cestičky z mandlí a na tvarohu cestičky z rozinek. Jako každý, kdo něco dělá poprvé v životě, měla veliké štěstí, kvasnice jí kvasily, těsto kynulo, trouba pekla rovnoměrně, elektřina nevypadla, ani na konci pečení nenašla misku s nějakou ingrediencí, kterou by tam zapomněla přidat. 
Výsledek vypadal luxusně a Vetřelec2 byl nesmírně potěšen. On totiž zásadně snídá na sladko. Tomuto krásnému happy endu předcházel drobný Vetřelcův povzdech, kdy u nás v kuchyni držel tlustou Domácí kuchařku a lítostivým hlasem pravil:"Ach, miláčku, kdybys z téhle knihy uměla aspoň dva recepty..."
A zřejmě si v tu chvíli se slzou v oku vzpomněl na epizodu s podivnými kusy něčeho v koši, co mělo být palačinkami nebo na bílý blátivý  útvar, který snad měl být na počátku rizotem.
Je mi, bohužel, jasné, kdo za to může, ačkoliv jsme byly spolu s Alex v kuchyni hodně, obvykle skončila u pomocných prací  a ke sporáku se téměř nedostala a nyní sklízím plody své nevýchovy.
Proto je moje radost z povedeného koláče veliká a nelíčená a slíbila jsem u fotky naší babičky, že se pokusím dohnat co se dá a snad jednou Alex odejde  domu a bude z té kuchařky umět receptů více, než ony dva požadované.
Se šitím je to situace úplně stejná, kdo by si přišíval knoflíky, když má matku, která ušije všechno, od trička po zimní kabát, že?
To mi připomnělo včerejší kratičkou návštěvu u paní švadleny, kam jsem se šla poradit, jak nejlépe (čti "aby mi to dalo nejmíň práce") opravit sako, které je mi velké v ramenou a musela jsem čekat, než odbaví jednu zákaznici.
Malá, oplácaná paní si domlouvala večerní krátké šaty, ke kterým si donesla i obrázek a neustále se přela o každý šev, až jsem obdivovala švadlenu a její trpělivost. Debata nebrala konce, zákaznice trvala na nesmyslném střihu a mně najednou došlo, že ve skutečnosti je jí jedno, jak ty šaty budou střižené, ale šlo jí o to, aby v ušitém modelu vypadala jako ta štíhloučká dlohonohá modelka na obrázku.
Těžký oříšek.
Možná mi už není tolik líto, že nejsem švadlena, pro některé lidi bych asi neměla tu správnou dávku servility.   
Nejhorší na tom je, že co se narodil Štěpánek, neudělala jsem pro inovaci mého nebo Alexina šatníku ani steh. Drobnosti nepočítám, jediné, co jsem stihla byly peřinky do miminkovské postýlky, nějaké ty baldachýnky okolo a jedna hrací deka.
Docela nerozvážně jsem si objednala všelijaké tretky z internetových šmukáren a těším se, jak bude chvilka času, tak si alespoň zinovuji svoje stádo triček, naladím je  lehce do etno stylu a některou bílou halenku si pošiju veselými kopretinkami, abych se pak pěkně vyjímala ve špajzu, kde mám kopretinky také, vlastnoručně na zdi načtrnuté.
A běda, jestli nebudu vypadat jako ta modelka na obrázku.
$$OBR312333$$
$$OBR312360$$