Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 22. května 2014

Souhrnná zpráva o žití

v úžasném místě, kde starosta musí pod rouškou tmy odstranit pahýl dopravní značky, aby si k ní chlapi nepřivazovali koně, když jdou do hospody.


V létě jsem nestíhala moc psát, protože jsem se kochala. Novým místem, kde žiji, přírodou, životem v přírodě... Sžívali jsme se s Kapitánem, jeho dcerou Beruškou, mým Matýskem a veselým pejskem Kimbou. Někdy se k nám na víkendy přidává Alex, docela často, z toho mám
radost. Baví mě být součástí toho, jak se můj milý ajťák pomaloučku mění na chalupníka, občas to nemáme jednoduché. Ještěže se vždy objeví nějaký rozvážný vesničan a přispěje dobrou radou k nasměrování našeho kočičko-pejskovského snažení ke zdárnému výsledku.

Podzim byl ve znamení Matýskova nástupu do školy.... uf! Copak první den, to se všichni ptali: "Jakpak bylo ve škole?" a mrňousek se pýřil a říkal, že dobře, ale pak přišel den pátý, třicátý, padesátý a už to legrace nebyla. Vstávat o hodinu a půl dříve, než do školky, nejít jen 20 metrů
do sousedního domu, jako jsem to měli. Teď je to 15 minut na autobus, do vedlejší vesnice a v 7:45 už zvoní na hodinu... jsou to galeje vytřást Matýska z postele a vystrčit ho do deště a zimy, malého školáčka, s batohem těžkým jako hrom. Naštěstí z naší uličky chodí dětí chumel a dávají to všechny, takže žádné rozmazlovačky autem, to opravdu jen mimořádně. Není to jednoduché a uvědomuji si, že první, co malého človíčka v jeho životě učíme je spěchat... snažím se ráno vyčarovat nějakou pohodu, ale jde mi to ztuha, sama ještě spím. Tak alespoň, že se cení snaha, fakt se snažím!
Perfekcionista je to. Úlohy píšeme hodinu, i déle, u každého písmenka je tyjátr, když to není přesně jako předloha, mrňous šílí, někdy i slzy tečou, o práskání perem a trucování pod stolem ani nemluvím, všichni tři dospělí půjdeme za trpělivost rovnou do nebe. No, nicméně, nosí jedničky, přísná paní učitelka nešetří pochvalami, usmívám se, ale v duchu už "stříhám metr", nemohu se dočkat prázdnin, potřebujeme je všichni. Ovšem zase musím přiznat, že se nám do domácnosti se školou vloudil i jistý řád a pravidelnost a to je dobře, my chaotici nějaké mantinely potřebujeme.

Přírodu a zdejší krásy si nechám na jindy, to se nedá odfláknout jedním odstavcem, jsem okouzlená, jak je to tady malebný kraj. Kupodivu moc nefotím, spíše to nasávám do sebe, tiše se kochám a užívám si to, vědomě si do mysli zapisuji každičký okamžik našeho současného bytí, abych si to pamatovala co nejdéle, tu radost ze všeho, co děláme a prožíváme (i ty Matýskovy úlohy :D).

Jaro jsem přivítala se "svými" čápy, o nich též samostatně, mám tady v okolí 3 hnízda, sledujeme je, trneme, zda se po zimě vrátí, zda vyvedou zdárně mláďata, zkrátka žiji s nimi, poprvé lituji, že nemám křídla a nemohu nakouknout k nim domů, ale v tom je možná ta poezie, že jsou tak blízko a přesto vzdálení.

Teď budu asi hodně přemýšlet, abych si vzpomněla na heslo na blog, přestávka byla opravdu dlouhá, ale asi nutná. Aklimatizace na nový život probíhá dle plánu a to je důležité.
Na příště si nachystám nějaké obrázky.


 

35 komentářů:

  1. Vida, dobří holubi se vracejí a zase píší (stejně jako já :-) ). To je prima. Je hezké číst, jak se pěkně daří ....... i když ..... já těžko chápu, proč lid na vesnicích mají děti a uvrhávají je do toho hrozného dojíždění. Zatímco jiné děti už si hrají, oony schoulené čekají někde na zastváce ..... vždycky mi jich bylo líto, i s tím vstáváním. Taky jsem přemýšela ..... a nakonec kdyby náhodu ...... napadlo mě, že bych spíše asi chtěla přes týden s dítětem bydlet v paneláku u školy a na víkend jezdit do domu na vsi. Ale to by asi neprošlo ........... no, naštěstí tato situace není na pořadu dne. A velmi pravděpodobně ani nenastane. Protože kdyby jo, byl by to hodně veliký problém - nejen kvůli mému nesouhlasu s nepohodlným žitím na vsi. Obdivuju tě, že si na venkově medíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenka býva v nejakom kúzelnom meste ;-) bo ja teda som žila dosť dlho v meste, ale na kodŕcaní sa cez ucpaté mestské ulice v preplnenom buse, kde bolo treba aj hodinu stáť, aby sa človek dopravil v meste niekam, teda nič pohodlného nevidím ;-) a decko by som v našom meste teda samé nepustila ani na krok.

      Vymazat
  2. Leni, zkusila jsem panelák se školou vedle a vesnici s dojížděním a vesnice jednoznačně vede. Zvonění a pobyt v družině je přizpůsobený autobusům a na zastávce jsou minimální čas (zastávka naproti škole). Mně na sídlišti hrozně vadilo, že jsme všechny maminky nemohly spustit děti ani na chvilku z očí, na hřišti spousta hnusných věcí, do pískoviště chodili opilci z nedaleké hospody - pro mě hrůza. Nějak jsme to zvládli bez újmy na zdraví, ale stačilo.
    Tady chodíme po škole do lesa, vlídné venkovské hřiště se nedá s tím sídlištním ani srovnat. Může jezdit na kole nebo na bruslích bez obav, že ho něco přejede. Mates je otužilý, neměl ani hodinu zameškanou pro nemoc a navíc- ve třídě je 10 dětí, takže skoro domácí prostředí a paní ředitelka je srdcařka, ta by se pro děti rozkrájela... Než jsme začali stavět na vesnici, hodně jsme o tom diskutovali a zvolili jsme dobře. I když - dvě auta to jistí :-DDD

    OdpovědětVymazat
  3. Jéééé, Báro, ty jsi na nás nezapomněla! A Hlavně teda na blogo-heslo. :-) Je prima zase po čase vidět, že jsi spokojená se svými životními volbami a že si umíš užít i těch jedniček i trucujícího perfekcionisty. ;-) Já chcu taky čápy - mám jen husy... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Oby, nezapomněla, trochu jsem stíhám číst, ale se psaním to vázne. Heslo si naštěstí pamatoval můj notebook :). Husy statečně prohání Kimba, když chodíme na procházku.

      Vymazat
  4. Mates už je školák? Ty jo Baru - to nějak letí ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Galahade, letí to jaxviňa! Musím se smát, v době, kdy jsi psal tento komentář, zrovna mi Alex ukazovala jak jdeš z dětského hřiště a moc se nám to líbilo!!!

      Vymazat
    2. Jestli myslíš ten pytel přes rameno, tak ta se líbila každýmu, kdo jí viděl. Dlužno ale dodat, že princezna nadšením nikterak neřičela...:-)

      Vymazat
    3. Ano, tu fotku myslím :-). Však víš, jako větu říkají nejčastěji rodiče dětem na hřišti? "Tak naposledy a jdeme." A když to řeknou podvacáté, následuje varianta "pytel přes rameno" :-D

      Vymazat
    4. "Necííí domůůů!!! Necííííííí... Nééééé..."
      Že domů obvykle chodíme pěšky a ona tak může drandit na motorce je jediný a ne vždy fungující způsob, jak ji přimět ke spolupráci :-)

      Vymazat
  5. Jú, konečně zase příspěvek od Báry! Už se těším na fotky z vesničky vaší, střediskové.
    A musím potvrdit, že dojíždění není vůbec tak hrozné, jak se může zdát, zvlášť když jezdí dětí víc. Kamarádka z města, co bydlela asi 5 minut od školy si naopak stěžovala, že je hned doma a nestačí si s ostatními pořádně popovídat. Nás jezdilo domů vlakem cca pět a dodnes vzpomínáme na všecky ty lumpárny, co jsme cestou domů prováděli :)
    Tak hodně zdaru!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahpj Looney, s cestami ze školy si vzpomínám na sebe, jak jsem bydlela kousek od školy, ale domů jsme se táhly (my holky) třeba 2 hodiny a když pršelo, seděly jsem u některé spolužačky nebo u nás ve vchodě a klábosily... sladké časy :)

      Vymazat
  6. Hurrrá, žijou! :-) A patrně spokojeně. To jsme moc rádi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Vojto, žijou! Dokonce ti tak jdeme po Novém Jičíně a tam ve výloze chytré věty - citát nějakého V.Š. Tvá sláva překročila hranice Čech!

      Vymazat
    2. Co to??? Já ani pořádně nevím, kde je Nový Jičín. Ještě tak ten starý bych věděl. :-) A citát? Většinou se citují dávno mrtví! :-D

      Vymazat
    3. Jak pojedu okolo, pošlu fotečku, to stojí za to :-)))

      Vymazat
  7. Hlas se Ti nezměnil, sloh taky ne, vše na svém místě, jen s těmi čápi se až moc nekamaráď. Víš že jsou to mršky a
    už se vlečou s dárečkem.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, milý Buteo, u nás už čápové svou misi splnili, jsem v klidu :-))). Díky za ten pěkný hovor, měla jsem radost.

    OdpovědětVymazat
  9. Já Ti nevím, čím to je, ale vždy když se kochám v nějakém kulturním městě na západ od 15° v.d. a na sever od 50°s.š., vzpomenu na Tebe a že v mém životě prošla řada žen /kolem/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty dobře víš, že já ráda cestuji. Takže když si na mě někde tam vzpomeneš a pak pošleš/zveřejníš pár fotek, je to skoro jako kdybych jela také :)

      Vymazat
  10. ahóój Bááára! rada ťa zase vidím, či čítam, čičo! ;-)
    na obrázky teším. a tvoju voľbu žiť na dedine chápem celkom dobre.

    OdpovědětVymazat
  11. "...první, co malého človíčka v jeho životě učíme, je spěchat..." nojono, tiež ma to občas ráno napadne, keď vidím tie uponáhľané matinky, ako vlečú polospiace dítka do školy, alebo školáčika, ktorý naskakuje na trolejbus tak, že ho minule skoro privrel do dverí.....naša slávna civilizácia nie je k mláďatám, ani k starším ľuďom nijak prívetivá....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj SV, sice nás civilizace někam vleče, ale my se nedáme! :-))

      Vymazat
  12. Som myslel, že tento konkurenčný podnik už zanikol... a ono nie! ;-)
    Teším sa!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. lojzo, to není konkurenční podnik, to je spolupracující filiálka, momentálně na prázdninách :)
      nebo v pracovním režimu - jak se chce.

      Vymazat
  13. A to ty koně teď musí celou dobu konzumace nechat jen tak volně pobíhat?

    OdpovědětVymazat
  14. Pardón, ovšemže ti koně :-)

    OdpovědětVymazat
  15. "v úžasném místě, kde starosta musí pod rouškou tmy odstranit pahýl dopravní značky, aby si k ní chlapi nepřivazovali koně, když jdou do hospody"
    no predsa tieto kone! ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. No jo, tyhle koně! Teď je to fakt těžké, dobrý úmysl se minul účinkem. Koně před hospodou postávají na volno...

    OdpovědětVymazat
  17. raz v jednej horskej dedinke nejaký debo tiež priviazal svojho koňa pred krčmou.
    lenže pred tou krčmou sa otáčal aj miestny bus, a musel tam cúvať.
    kôň sa samozrejme splašil, šialená hrôza v očiach, chcel sa urvať, skoro odrhol zábradlie.
    sa mu nedivím, keď to obrovské hlučné niečo sa valilo rovno naňho.
    keby ma môj polovičiak nedržal, tak vyletím von z toho busu, dám po papuli šoférovi, aj tomu debovi v krčme!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudák kůň. Vždycky jsou za tím ale jen nezodpovědní lidé. Ten nešťastný pahýl dopravní značky byl právě v místě, kde projížděla auta a bylo tam opravdu nebezpečí, že se něco stane. Že to dal starosta pryč, schvaluji, teď je na hospodské, aby si zajistila "parkování" pro své zákazníky :)

      Vymazat
  18. Je to letos už vlastně osmý rok co vozíme vnuky po školkách, a základních školách. Příští rok už bude ten druhý od konce na gymplu a mně už zbude dojíždění jenom s tím nejmenším. A tak jak jsem si na to už zvykla ( každý den vyjíždíme autobusem před sedmou, abychom byli v půl deváté v zařízení) a já nastupuji stejnou cestu zpátky,. Jelikož se jedná o trojí přestupování a jezdíme ne do města, ale právě naopak stále z města do lesů na vesnici, kde je skryta jejich škola, tak mi to bude jednou určitě chybět. Co my toho cestou prodebatujeme, jak se někdy na sebe durdíme, a jak je mi líto, když náhodou nemohu jet já, ale veze je někdo jiný. Jsou to časy, na které se bude vždy s láskou vzpomínat. Vím jak se durdil jejich děda, co si to dcera vymyslela, denodenně dojíždět takovou dálku. A jak ráno pak raději dříve vstal, abych nevyjela já, ale mohl s nimi jet on. No teď už od Vánoc se s nikým nepřu, už jezdím sama, a na dědu vnuci vždycky vzpomenou, co cestou vyváděli. Jak byl nakonec za ta rána šťastný a jak o nich stále mluvil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliško, to jsou vzácné chvíle, na to se pak vzpomíná roky. Mě Mates odhání, chce být za "dospělého" a cestovat s kamarády. Dokonce jsme ho párkrát chtěli vzít z družiny autem, ale poslal nás domů a jel busem.

      Vymazat