Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pondělí 18. února 2013

Někdo má zámky


a někdo má zase klíče


Dalo by se říci, že několikrát v týdnu zažiji nebo uvidím něco, o čem si řeknu: "Jé, to by bylo dobré na blog."
Jsou to věci všelijaké, některé mají kouzlo v tom, že je to horká aktualita, která, zveřejněna za měsíc, už nemá cenu, něco se dá použít i po čase.
Nakonec to dopadne tak, že jak se různé postřehy hrnou, na blog se jich dostane zlomek, zbytek zapadne do propadliště dějin. Škoda.

Naštěstí mám foťák! Nosím ho sebou téměř pořád a pokud nestihnu něco zapsat, stihnu to alespoň vyfotit.
Klíčová socha  tehdy také zapadla do kompostiště mých publikačních úmyslů, ale fotografie zůstaly.

Vzpomněla jsem si na ně, když jsem si četla v mé oblíbené kavárničce o Valentýnských zámcích

U sochy by si určitě užili fotografové lidí a situací. Bylo krásné u ní jen tak stát a sledovat, jak každý hledá ten svůj klíč, pokud možno co nejvíce podobný nebo nějaký úplně divně exotický... zkrátka všichni jsme v duši hračičkové, nejen autor Klíčové sochy :)










8 komentářů:

  1. Ešteže si to z toho kompostoviska vyhrabala! Takého kľúčového príspevku by bola škoda. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje kompostiště je veliké a výživné. Až si jednou zlomím nohu, všechno to vyskládám na http://points.smugmug.com/

      Vymazat
  2. Znám jednoho státníka, co všude byl a od všeho má klíč a koncem března už mu budou na prd, tak prý postaví veliký sloup s klíčů a několika per.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stejně je mi líto, že neemigroval!

      Vymazat
  3. Báro, tak první odstavec - mám to úplně stejně, akorát k tomu ještě nerada fotím...

    Ta klíčová socha je bezvadná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Nomi, mě tento stav trošku mrzí, protože když zaklikám zpět jen o pár let, nacházím věci, na které bych už jinak dávno zapomněla. Ale já k psaní potřebuji ticho, aby bylo ticho, musím být sama doma... a už jsme u toho... Kolikrát v týdnu taková situace nastane, že? :)

      Vymazat
    2. Jo, Báro, to je absolutně přesné, taky mě to mrzí. Ale zatím to úplně nevzdáváme - a to se počítá ;-)

      Vymazat
    3. Už mě napadlo každý den napsat si jen tak pro sebe pár řádek deníčkového typu, ale to není ono, některé příhody, když se nevylíčí se vším všudy, je to suché čtení, to by nemělo smysl. Takže bojuji dál zde a nevzdávám se, přesně, jak píšeš!

      Vymazat