Šmírákům zdar

...

Je dnes skoro běžné, že když člověk přijde s někým do styku a vidí, že jejich (třeba pracovní) vztahy budou pokračovat dál, mrkne na obchodní rejstřík, vyguglí si jeho jméno, mrkne na netu tam i onde a kolikrát se nestačí divit.
Co mě u toho děsí je to množství informací, které může na kohokoliv vypadnout jen tak, bez varování, informací, které na net nastrkali jiní i se jménem, dokonce i s fotkami.

Maličký příklad za všechny.
Na náměstí v maloměstě otevřeli nový obchod "s hadrama". Já když nakupuji, tak mám ráda jasno. Pravidla hry jsou tato: Když dám za kus oděvu stovku, očekávám hadr, který poslouží krátkodobě a nemám na něj žádné extra požadavky a nepořizuji si k němu ani žádné doplňky, protože vím, že než bych sehnala k tomu ladící korále, bude už hadr na cestě do věčných lovišť. Pokud se rozhodnu dát větší peníz, očekávám alespoň trochu kvalitu. Vím, tohle je téma samo o sobě, nebudu tedy odbíhat. Proto jsem ráda, když vím U KOHO nakupuji, je to jisté základní vodítko. Vlezu-li k Vietnamcům, vím, co kupuji a nedivím se naivně proč jsou všude křivé švy. Jenže oni se nám začali Vietnamci měnit a pokud zaměstnají české prodavačky, může to třeba i 5 minut trvat, než zjistím, kde jsem.
Tak to bylo i s tímhle obchodem. Byl neidentifikovatelný. Chyběly základní rozpoznávací atributy.
České prodavačky, chromované stojany s ramínky, žádné krabice na zemi, jak jsme byli dosud zvyklí. Ani ten charakteristický čuch tam nebyl. Ovšem ceny nízké, na úrovni vietnamských, i když visačky byly nóbl a celý obchod též.
Po pár vyzkoušených hadřících ale stejně začalo být jasné, že "je to nějaké divné".
Byla jsem zvědavá na účtenku z pokladny, jestli jsem toho Vietnamce trefila nebo ne.
Jenže na papírku, který mi nízkorozpočtová pokladna vyplivla bylo nějaké s.r.o.
To je výzva.
Až jsem pak seděla večer u netu (mimochodem, víte, že PC už brzy vymřou?), mrkla jsem na portál justice do obchodního rejstříku, kdopak stojí za tímhle eseróčkem a objevila jsem exotické jméno, ovšem úplně nevietnamské.
Kdopak to asi je?
Google mi přechroupal ono jméno a já se nestačila divit.
Pán je Ind z jednoho velkého, ale pro mě dosud neznámého města (Google maps mi ukázaly, že je to opravdu veliké a zajímavé místo) přebývající toho času v Brně.
Na Fb jsem se mohla mrknout, jak milý Ind vypadá a jakýsi architektonický ateliér mi poskytl plány jeho třípodlažního domu, který si nechal v Brně postavit. Pěkně každé poschodí zvlášť i s legendami, hlavně pro zloděje je to prima pomůcka, až si tohoto jistě zámožného obchodníka vyhlédne.
Mohla bych pokračovat dál, ale už by to bylo nevkusné. Nejsem šmírák, jen jsem chtěla vědět, kde mají původ trička, která si tam Mladší vybrala. K tomu jsem dostala kupu nevyžádaných informací až mě z toho mrazí.
Něco o sobě do éteru pouštíme sami, s něčím nám pomohou druzí a náš obrázek je na světě.
Co s tím?
Asi nic, taková je doba...