...
Zase ujíždím na šetřiči obrazovky. Kdysi jsem psala o tom, jak jsme si my, kluci a holky, co spolu kamarádíme, na své prapočítače instalovali šetřič Námořníka na pustém ostrově. On se řídil nějakým generátorem náhody a dělal šílenou spoustu věcí a nikdy to nekončilo, tedy možná to končilo, ale neznám nikoho, kdo by to viděl na vlastní oči.
Při hovorech na vysílačce jsme neustále řešili, co komu Námořník dělal a co měl za nejrůznější propriety a zážitky a šetřič se stal na čas tím nejdůležitějším, co na kompu bylo.
Další operační systém poslal Námořníka do věčných lovišť, abych se s ním, ani jeho upgradem, už nikdy nesetkala a přinesl mi řadu nezajímavých šetřičů, které mě nijak nezaujaly a práci mi tím pádem nikdo nesabotoval. Až do loňského roku.
Ký čert mi nakukal zvolit si za šetřič náhodné zjevování fotografií v počítači uložených?
A protože mám dobře vedený archív snímků od chvíle, kdy jsem se v roce 2004 stala majitelkou svého prvního digitálního foťáku, začnou mi tu při každém opuštění počítače defilovat střípky ze zážitků, na které bych si mnohdy ani už nevzpomněla, kdybych kdysi nezmáčkla spoušť.
Nostalgicky sedím, usmívám se přiblble na obrazovku, nechávám vyskakovat vzpomínky dávné i zcela čerstvé, dokud počítač neusne a neodstřihne mě tak od snění a já se můžu zase vrátit do reálu a bleskově se snažit dohnat časovou ztrátu. Neboť čas bez Destruktora je drahý a není na plýtvání.
Poslední dobou focení trochu zanedbávám. Když nic jiného, alespoň tenhle šetřič mi jasně ukázal, že je bezva, když foťák nosím sebou a nejsem pohodlná ho vytáhnout a zachytit chvilky, které už se nikdy nevrátí.
mám to taky, pomocí Google picasa, a dokonce se mi tam zobrazují i fotky lidí, které mám v picasa přátelích, včetně pokaděnejch zadečků jejich dětí...
OdpovědětVymazatTo nic neníJedna úřednice na pražském magistrátu chroupe v pracovní době čokoládu a ve snu lítá nad Alpami a přes sklo jí sledují /doplň dle libosti/a že odkud víme, jak pracují úředníci.
OdpovědětVymazatJá nemám žádné šetřiče, ale na obrazovce mám u Labe fotku jUráše a u Vltavy fotku Ňuninky a často se přistihnu, že sedím, čumím a nablble se usmívám:-)
OdpovědětVymazatnámořníkarovněž znám, konec rovněž neznám ;-)
OdpovědětVymazatnyní (pro jistotu) pouze standardní šetřič z Win, v mém případě hvězdokupa ...
dalimile,já se Picasa trochu bojím, pořád si nejsem jistá, co jde na net, když se do toho tenhle prográmek s vervou pustí.
OdpovědětVymazatPro jistotu jsem ho zablokovala jak jen to šlo :-)
Butoe, já si lelkuji za své peníze a ne za prachy daňových poplatníků, mezi které se též počítám. Ale pamatuji se na jednoho prodavače počítačů, co měl stánek v jedné prodejní galerii a protože kšefty se moc nehýbaly, bzl v jednom kuse zahlesděný do počítače. Monitor měl hezky zaražený v rohu mezi regálky, aby mu na něj nikdo neviděl, ale nedošlo mu, že se vše zrcadlí ve skle protější vitríny. Na co asi furt koukal, že? Měli jsme z toho pornomagora docela legraci.
Mod \"nablble se usmívám\" JO! To je přesné :-)))
Gombo,to potěší, že se ještě najde někdo, kdo se pamatuje na námořníka :-)
OdpovědětVymazatsi představ, žesi dokonce pamatuji, že jsem tenkrát nevěděl, co je to blog ;-)))
OdpovědětVymazata mě to přivedlo na to, opět si nastavit šetřič obrazovky (onehdá jsem dělala pořádek ve fotkách a tak se cílový adresář neshodoval a já byla líná to nastavovat znovu)... Tak a začnou zas ty chvíle kdy se budu taky přiblble usmívat a koukat na komp :-)
OdpovědětVymazatGombo,v té době asi nikdo nevěděl, co je blog. Vždyť já na internet chodila přes Packet Radio :-)))
OdpovědětVymazatGleep, mě to hrozně baví a jsou to mezi prací hezké chvilky. Třeba na vypití čaje/kávy.