To je vždycky řečí, když jeden nějakou miluje.
Ve vyznáních létá množství vzdušných zámků, heroické činy pro milovanou by se daly počítat na desítky. Okouzlená žena se vznáší na obláčku blaženosti, takové krásné věci jí předtím ještě nikdo nikdy neříkal a ona má toho nejlepšího chlapa na světě, když by pro ni dokázal takové neuvěřitelné věci.
Jenže přijde na skutky a křehké sliby odlétají jako motýli. Stejně lehce, jak vznikly, zase mizí.
Slova zůstávají jen slovy a příchází realita, ta mocná čarodějka, která strhává pozlátko a dává nahlédnout na skutečnou podstatu toho, jak se věci mají doopravdy.
Asi se to musí prožít, aby si pak člověk uvědomil, jak opravdu se pozná láska. Že to není jen hromádka hezkých slůvek, ale že se to poznává každý den v tom nejobyčejnějším životě.
Snad to nebude znít nijak cynicky, když řeknu, že dokážu cítit lásku ve chvíli, kdy si muž vypůjčí vrtačku a ač v životě nikde nepřišel do styku s nepoddajnou panelovou zdí, statečně zabije odpoledne tím, že mi sám chce instalovat velké těžké police.
Leč vrtačka není s příklepem a panel je plný tvrdých šutříků, které sabotují jakokoliv snahu.
Láskyplný muž nekapituluje, sežene jinou vrtačku, se správným vrtákem, bravurně připevní police i vysoké skříně a s trpělivostí vyslechne moje plány, skýtající ještě dalších 16 děr na hmoždinky.
Nemusí mi povídat, jak by mě na rukou nosil, ale s úsměvem jde se mnou minimálně čtyřikrát do prodejny s nábytkem, aby posléze odvláčel vybrané kousky, pochopitelně ty, které navrhoval při první návštěvě obchodu.
Internetem kolují "zaručená" desatera, jak najít a udržet chlapa, některá jsou hodně ironická a vtipná, některá snad i dobře míněná, ale nic nelze paušalizovat.
Nejsme stejní.
Nemohu se držet žádného "desatera", když tam radí něco, co bych nikdy nedělala, co je proti mojí nátuře, to se dá chvilku, ale na dlouhý běh by to určitě nestačilo.
Jsem svá a potkávám různé lidi. Někomu nemusím vyhovovovat, jinému ano.
A tak chodíme, žijeme, nejsme-li zadaní, podprahově stále hledáme tu druhou, hodící se polovinu.
Náhle se objeví, je s ním příjemně, nikde nic nedrhne a nepříčí se, jen stále nevíme, zda je to TO ONO a nevíme to s určitostí vlastně nikdy. Ale jisté náznaky přece jen jsou, je jich stále víc a nejkrásnější na tom je, že se dají s fantazií a láskou oplácet.
Správný muž vydrží z lásky všechno a stále je nadšen:-), například v pátek jsem koukala, že Mike Krokodýl Dandí je nadšen, i když ho jeho děvče postřelí;-)
OdpovědětVymazatSprávný muž ve vašem pojetí je ten, který dělá to, co považujete za správné. Byť by se jednalo o pitominky. Namísto aby dělal to, co považuje za správné on.
OdpovědětVymazatBáro,napsala jsi to hezky:)
OdpovědětVymazatAno, řečí se kolem lásky nadělá spousta. Čtu někdy diskuse o lásce zde na blozích a nestačím zírat, kolik toho jsou lidé schopni o lásce napsat. Většině těch komentářů nerozumím, třeba ani nechápu, co chtějí říci... nevím snad o lásce nic?
Mně přijde, že když \"to\" tam je, tak se o tom mluvit nemusí. Prostě to je...
A díky, pohnula jsi mne, abych sepsala včerejší dojmy ze svatby:) Samosebou veskrze pozitivní;)
Teoo nikolivěk, v mém pojetí je správný muž ten, který mmne nechá dělat to, co považuju za správné já ;o)
OdpovědětVymazatMáte v tom zmatky:)1. krok: potkat správného muže a identifikovat ho:)
OdpovědětVymazatKritéria například v Bářině článku nebo zde: http://www.christabel.bloguje.cz...
a 2.krok: když už víme, že to je On a jde mu o naše dobro, můžeme mu s klidem úvahy, co je správné, a rozhodování, co dělat, přenechat:)
Chriskdyžs psala ten článek Ty, taky dávali Dandího? ;o)
OdpovědětVymazatMod,tvůj rozverný komentář nemá chybu, ale musím souhlasit opatrně, přece jen, milý sem občas nakukuje a mohl by se polekat.
OdpovědětVymazatTeo, pokud jsme se opravdu dobře našli, pak považujeme za správné hodně podobné věci. Pokud chlapa miluji, musím si ho vážit a respektovat jeho názory. V takovém případě nepřichází v úvahu, že byhcz něj dělala trotla, který plní mé rozmary. Ale potěší mě, když mi pomůže s něčím, co je i podle jeho názoru OK. (Třebas jsem na to přišla s trochu větším zpožděním než on :-)) )
Chris,klikla jsem na tvůj odkaz a díky za něj, tenhle tvůj článek mi nějak unikl, ale sepsalas to vyčerpávajícím způsobem. Doufám, že se v tom nepoznal jenom Teo :-).
OdpovědětVymazatMod, a oběma musí zůstat pocit jisté svobody, protože láska není závislost jednoho na druhém. To je zase mé poučení z krizového vývoje. :-)
Báropokud se nepolekal doteď, tak se už poleká těžko ;o)
OdpovědětVymazatLáska určitě nesmí být závislost, souznění je lepší termín, ale nesmí si to člověk poplést s ozvěnou, to se mi semtam stane.
OdpovědětVymazatMod, toho Krokodýla jsem viděla tuhle kousek prvního dílu opět po letech a řekla bych, že zde problém s identifikací, zda jde či nejde o správného muže, zcela odpadá:) Tím odpadá i problém s důvěrou;)
OdpovědětVymazatDrobná chybka je jen v tom, že je pouze filmový:(
Nádhera, Báro :-) (výjimečně mám nádherné asi úplně vše - právě jsem přežila kontrolu :-)) a kdy zavoláš?
OdpovědětVymazatMod,na to si musím dávat pozor pořád, abych lidi kolem sebe neděsila. Můj černý smysl pro humor každý nebere :-))).
OdpovědětVymazatSabe, grauluji k úspěšně zvládnuté kontorle! Včera to nevyšlo, Destruktor mi nedal vydechnout až do půl desáté večer. Zkusím dnes v podvečer, třeba se zadaří :-).
Jsem ráda, že se zadařilo :-) díky..
OdpovědětVymazatBára,povedala si veľmi pekne a presne :-)
OdpovědětVymazatSabe,lepší telefon, než nic, ale už se těším, až se uvidíme osobně.
OdpovědětVymazatSV,to je asi věkem, v 17ti mi hezká slůvka bohatě stačila :-))))
Panel, to je oříšek,ale s takovou starou cihlovou zdí užijete taky spoustu srandy... ;-)
OdpovědětVymazatGalahade,v cihlových zdech bydlím posledních 20 let. Každá akce obvykle skončila s dírou jako hrom a zasádrovaným špalíkem a do něj teprve zašroubováním požadovaného. Ufff...
OdpovědětVymazatPřesně......osmičkou vrtákem uděláš do zdi dvacítku díru...
OdpovědětVymazatA když v tý cihlový zdi narazíš na nějakej tvrdší šutřík, tak ještě navíc úplně jinde, nežs ji původně chtěla...
Jo, jo,přesně :-)))
OdpovědětVymazat