Vyhrané bitvy s časem.

Nový seriál vychytávek. Potěší mě, když se někdo přidá.

Mnoho let jsem žila v poklidu. Samozřejmě, že jsem poletovala mezi různými pracemi, barákem, rodiči, zábavou... ale vždy to bylo tak, že na co jsem chtěla, na to jsem si čas udělala.
Dnes, s Destuktorem je to jiné.
Povinnosti musím dělat rychlosí blesku, abych pak vzala malého za ručičku a šla s ním 100 metrů naší ulicí, někdy třeba i hodinu a půl.
Čas přestává platit.
Například vím, že na uvaření oběda mám 15 minut, abych pak mohla sedět 2 hodiny u písku a dělat bábovičky. Tahle prudká změna režimu sebou samozřejmě nese i to, abych zcela eliminovala zdlouhavé činnosti a zjednodušila klasické postupy na technologické minimum.

Výsledku musí být dosaženo, ale musí to zabrat co nejméně mého drahého času, který teď zcela patří Destruktorkovi.
Udělala jsem si v tichu své komůrky malý rozbor a nejvíce promarněného času opravdu zabírá vaření. Nejsem vůbec zvyklá vařit do zásoby a jíst jedno jídlo dva, tři dny a když nějaké porce jídla zmrazím, obvykle zůstávají takto hibernovány po mnoho měsíců, neb mám obrovský mražák a mizernou paměť.
A navíc mám ráda jídla čerstvě voňavá, už jen proto, že má nejoblíbenější krmě, pánvičková směs na nejrůznější způsoby, se ani ohřívat nedá.
Bavím se tedy posledních pár měsíců vymýšlením toho, jak si udržet svou pověst dobré kuchařky, ale zároveň to co nejvíce časově ošidit.
O své (nebo vyčtené) vychytávky se ráda podělím, protože tuším, že lidí, kteří nehodlají trávit svůj život u sporáku je dost a ani  u toho nemusejí mít mrňavé batole.

Dnes tedy na téma ČOČKA:

Několikrát jsem slyšela názor:"Čočku nedělám, protože to dlouho trvá."
Blbost.
Tvrdím, že čočku vařím často, protože je to rychlé. *vychytralý úsměv*
Kdybych byla vzorná, tak bych si ji večer namočila a druhý den ji uvařila za pár minut, měkne už jen tím namočením.
Leč jsem chaotik, který neví, co bude příští den k obědu a proto nenamáčím nic a vím, že vhodím-li čočku do papiňáku s dostatkem vody, bude kdykoliv za 10 minut vařená a není co řešit.
Pak už jen stačí propláchnout studenou vodou a každý s ní může dál naložit jak chce, já k ní obvykle přidám lžičku olivového oleje, nadrobno nakrájenou cibuli nebo pórek, nakládanou okurku a červenou kapii, nechám vychladit a super jídlo je na světě.

Na Nový rok šlo moje zrychlení do vyššího levelu, přijela jsem z Čeladné pozdě, rodina chtěla obědvat včas a tak vznikla čočková polévka, která se dělá jen tak dlouho, jako se vaří vejce natvrdo.
Zde je:
Do jednoho hrnce dám vařit 2-3 vejce.
Do druhého hrnce přijde voda na polévku a do ní nakrájím mrkev na kolečka.
Tímto získám 5 minut, abych si oloupala a nasekala česnek, otevřela konzervu s čočkou v mírně slaném nálevu Bonduelle a šla se podívat do mailu, zda mi někdo nepíše.
Pokud ne, stihnu poslat alespoň jednu sms.
V tu chvíli už je mrkvička téměř měkká, nechci aby byla jako bláto, brrr, přidám čočku a dle úvahy buď přisolím nebo nechám tak.
Na zahuštění stačí jedna neplná lžíce polohrubé mouky rozmíchaná v trošce vody.
Přidám nachystaný česnek, majoránku, nechám přejít varem, abych si zatím oloupala a nakrájela již uvařená vejce, na finále je možno též přidat jakoukoliv uzeninu, nachází-li se tato někde poblíž.

A to je celé, nemá to chybu a než se všichni sejdou ke stolu a umejou si ruce, je polévka hotová.
$$OBR384104$$