Silvestr s mrtvým teroristou...

...

Na četné dotazy tedy nakonec musím říci, že to byl jeden z nejlepších Silvestrů poslední doby. Den před tou globální veselicí mi zavolal kamarád Elektronik, co jsem spolu v takovém kamarádsko-pracovním vztahu asi 20:80.
"Jak se máš, pracuješ?" zeptal se a já, znalá věci byla hned doma:"Noo, nepracuji, ale když voláš, tak asi budu, že?"
"To právě nebudeš, já se chci zeptat, co budeš dělat na Silvestra."
"Nic," zněla moje lakonická odpověď.
"A nechtěla bys se mnou jet na Čeladnou?"
JOOOOOOOOO!!!!!

Domluveno, zařízeno.

Ovšem domluva původní byla, že s námi pojede i malý Destruktor. Začala jsem se chystat a těšit. Jenže 31. ráno to se to začalo trochu kazit a já nakonec jela sama, bez Destruktorka.
Ten zůstal v péči svého tatínka a Alex jsem i se svým autem předala v odpoledních hodinách do ochrany tří snaživých mladíků na chatu u přehrady.

Majíc takto zabezpečeny obě své děti (sakra, nebylo by bezpečnější, dát je hlídat Ježibabě do Perníkové chaloupky?), zatroubil mi před domem dobře naladěný Elektronik, opatrně jsem přidala své flašky a napečené slané dobroty k jeho kytaře  a mohlo se jet.
Pohodlné autíčko frčelo známým severním směrem a než jsme třikrát mávli stěračema, byli jsme na místě. Celou cestu nás provázel pohled na Měsíc s Venuší (díky Kamio, trochu jsem se dohadovali, co je to za"hvězdičku"), který tak krásně vyfotil Roj.

Je to zvláštní pocit, přijít někam, kde jsem ještě před pěti minutami nikoho neznala a najednou tam být v prima společnosti jako doma. Věkově jsem sice měli rozstřel přes dvě generace, ale to nic nebránilo tomu, abychom se skvěle bavili.
Začali jsme červeným vínem, o půlnoci prostřídali se šampusem a zámožná klientela z protějšího hotelu Prosper se nám postarala o bezva ohňostroj.
Pro někoho konec večera, pro nás začátek.
Po příchodu z náměstíčka zpátky do tepla, udělala paní domácí "čáry máry" a uprostřed obýváku vyčarovala z dvojité sedačky obrovskou válecí plochu, kam jsme se všichni různě poházeli, doprostřed přišla vodní dýmka s neuvěřitelně voňavým tabáčkem (jó, profík se nezapře) a začala čajová seance a když říkám čajová, tam myslím opravdická ČAJOVÁ, se vším, co si může člověk jen vymyslet.
A protože se mezi takovéhle fundované čajmeny nedostanu každý den, náležitě jsem si to užila.
Otrava čajem byla otázka jen dvou hodin :-)
Když už nás od smíchu bolely svaly mezi žebry, napadlo někoho dorazit se u Mrtvého Achmeda.

Jenže pak už bylo skoro ráno, mladí se začali ztrácet do svých pokojů a ke svým noťasům a my starší, odpadli tak nějak samovolně, i když o spaní nemohla být ani řeč, ten čaj mě rozvibrovával ještě další den odpoledne.
Jak jsem tam tak ležela, měla jsem najednou spoustu času rozebrat si v duchu co mě čeká v dalších týdnech, kam chci, aby to došlo a kam ne, co vlastně očekávám od sebe i od lidí kolem sebe a tak nějak si to řadila dle priorit, až najednou svítalo. Postupně se nám to probouzelo a přátelská snídaně (mně čaj nééé) uzavřela náš výlet.
Když jsem odjížděli, celá Čeladná a okolí bylo zaplaveno slunečními paprsky, nesmělá sněhová vrstvička se třpytila jako v kýčovitých novoročenkách a mě bylo hezky.
Děkuji vám všem a ráda se zase vrátím!