Někdy je člověku hej a někdy ne.
Stávají se v životě věci lecjaké a jejich řešení nás kolikrát může i na čas srazit na kolena. Chodím, mám toho plnou hlavu, jsem nevlídná na své okolí, hledám všelijaké viníky nebo naopak ze všeho viním jen sebe, depka jako vyšitá. A když už je toho trápení přespříliš, sednu k mailu, k telefonu, ke kávě a s někým blízkým si potřebuji tu nemocnou dušičku uzdravit. Stačí, kdyby jen malinko pookřála.
A tady nastává ten kámen úrazu.
Když je tím blízkým muž a já mu řeknu své trápení, očekávám od něj jen jedno jediné. Že mě vezme kolem ramen, přitulí k sobě a řekne:"Netrap se, já vím, že to zvládneš, že jsi dobrá (skvělá, šikovná, rozumná). Vždyť já jsem tady pro tebe, o mě se vždycky můžeš opřít...."
Pánové!!!
Neděste se, když se vaše přítelkyně či kamarádka dostane do složité situace a momentálně neví kudy kam a vy také nevíte co honem udělat. Tedy mlčíte a to nás mate.
My od vás nečekáme řešení své situace a podrobné vytýčení cesty, kudy se máme dát, aby se situace obrátila okamžitě k lepšímu!
My (nebo alespoň většina z nás, samostatně myslících žen) si to časem jistě nějak vyřeší, ale teď momentálně potřebujeme v tu těžkou chvíli někoho, o kom víme, že je na naší straně a kdo nám to ŘEKNE. Mnoho mužů si myslí, že to přece VÍME, ale ono když se to NEŘEKNE, ani nenaznačí, tak to prostě a jednoduše NEVÍME.
A protože nikdo nedokáže v tu chvíli okamžitě poradit (třeba to vůbec nejde), tak neříkáte nic a z našeho pohledu to vypadá jako nezájem až nechuť k naší zapeklité situaci, ba dokonce i k naší osobě a to je cesta do pekel, otevřená jen dalším problémům a hlubšímu ponoru.
A tak prosím, a myslím, že ne jen za sebe, až se vám to někdy stane, udělejte tu úplně nejjednodušší a nekomplikovanou věc na světě, obejměte nás, nejlépe hodně pevně, i to je jasná řeč, které dobře rozumíme. A když k tomu řeknete pár slov útěchy, bude to přesně to, co od vás v tu chvíli očekáváme a co potřebujeme.
Nalít do žil pocit, že na to nejsem sama a pak už se s čímkoliv bojuje mnohem lépe!
Možná že to platí i obráceně, to samé občas potřebují i muži. Co ale udělat, když ten druhý nejdřív postaví zeď? Já vím, tenhle příspěvek nebyl o odpovědích na cizí otázky.
OdpovědětVymazatTS,do postavené zdi narážím hlavou poslední rok. Tedy vlastně už nenarážím, už jsem to vzdala. To je asi jiné téma, na to odpovědi neznám.
OdpovědětVymazatRozdílný pohled na problém má někdy za důsledek tu zeď. Někdo ten problém prostě nevidí, ten druhý ho zase zveličuje a tak je pro toho prvního za hysterického člověka a furt dokola...problém taky je, když holka potřebuje obejmout, ale on je 200km daleko, ona mu navrhne, že teda přijede, ale jemu se to zdá zbytečné... tak nějak.
OdpovědětVymazatChlap je hlavně unavený z řešení věcí, které mu nejsou úplně vlastní. Vplétání jemného tkaniva. Vzpomeňte na pravěk a bude vám to jasné. Muž brání rodinu, loví, MUSÍ přemýšlet rychle a jednoduše. Jinak by pomřeli hlady nejen oni, ale i Venušanky. Chlap musí vidět racionální pozadí. Chlap nechápe, co po něm pořád chce ta žena, jaké že kompletní řešení po něm chce. Chlap řeší často per partes, bez znalosti výchozí situace (zůstávám zde/jedu do zahraničí) přece nezahodí jistotu, která pro něj znamená živobytí. Není to lehké, jednostranné už vůbec ne.TS, ano, potřebují to taky, souhlasím. Ale jejich reakce na nedostatek se projevuje (snad statisticky) v jiných formách. Co udělat, když ten druhý postaví zeď? Jednodušší problém neznám - zeptat se, že cítím zeď, proč to. Nevysvětlí-li, nechce-li, nestojím-li mu za vysvětlení, pak naopak mi takový člověk nestojí za to, abych se pro něj trápil. Ať si se svou zdí stojí dál, ale sám. Já zdi nechci a nepotřebuju. Nechci překonávat zdi, které nemusím a vysilovat se na nich. Zeď už ve své podstatě totiž není životný předmět. Takže ani nemůže být zárukou životaschopnosti.
OdpovědětVymazatKamio,asi máme podobný názor na ty zdi. Přesto však považuji za dobré připouštět omyly své i cizí. A pak je umět s dobrou vůlí odpouštět.
OdpovědětVymazatVěčně utrápené problémistky nebrat! :-P
OdpovědětVymazatPokud Ti postačívirtuální obětí, tak:\"Jsi osobnost, věřím Ti, že zvládneš úplně všecko a je tady spousta lidí, kteří stojí za Tebou\":)Je to lepší? ,-)
OdpovědětVymazatJá beru všechno to objetí, ale ať je zticha. Jen objímat a líbnout sem tam a zase obejmout. A ničemu se nedivit a nic nesumýrovat a nic neanalyzovat. To po nikom nechcu.Já bych byla úžasnej chlap, opravdu, už teď vím, jak nato :-)
OdpovědětVymazatJéééé [7]objetí jsem nabízel, úplně obětovat jsem se nechtěl ,-)
OdpovědětVymazatJedna velká prosba......letící od Marsu k Venuši by mohla znbít úplně stejně...
OdpovědětVymazatTedy Báro, mám pocit že ti není zrovna nejlépe ... ale ono se to změní. Člověk musí spadnout a pak už to může být jen lepší. Ale někdy je to k neunesení. Vždy se však NĚCO stane a člověk zase zamíří nahoru. Třeba to něco napadne tebe samotnou a třeba, - možná se už někde něco chystá...
OdpovědětVymazatBarunko, som na tvojej strane! (žmurk povzbudivý)
OdpovědětVymazatNe to není pro chlapy. Ti chtějí rozhodovat, ne řešit či dokonce chlácholit. A ještě případy cizích!! No to už vůbec ne. Nedovedou se vžít, to snad jenom herci na jevišti, a ti to ještě jenom odříkavají, neb to mají naučené.
OdpovědětVymazatnezbyde obcas nez si o to co chcem rict. Nespolehat na intuici a cteni myslenek a predpokladane samozrejmosti. \"Obejmi me! (a mlc)..\" a je to. To by prumerne inteligentni chlap zvladnout mel. Jinak samozrejme drzim palce a preju rychle vyreseni a uklidneni situace!! XX
OdpovědětVymazatBárov pátek po poledni jsem si tak trochu na tohle téma povídala s jedním přítelem, i když možná to nebylo úplně to co říkáš, možná to bylo víc konkrétní, a on mi na to řekl \" Ale přece, vždyť tohle všechno je o vztazích! Pokud máte s někým vztah, jakýkoliv, a je to skutečně vztah, mělo by to být vždycky i konkrétní nabídnuté pomoci, či hledání řešení, a ne jen o rádoby účastné pokývání hlavy!\"A tak to asi cítím i já, pravda projevení účasti je sice lepší, než naprosté přehlídnutí všeho, co toho druhého trápí, ale pokud mají lidi spolu opravdu nějaký vztah, chtělo by to vždycky i víc!Báro, pokud nevadí, že nejsem chlap, klidně se opři:-)
OdpovědětVymazatMod.,někdy ale nastanou situace, kdy žádnou konkrétní pomoc nabídnout nejde. Zvláště, když objekt, který ji poptává, neví, co by chtěl nebo jak by chtěl.
OdpovědětVymazatKam.určitě máš pravdu, a to je právě ta chvíle pro \" Pojď se aspoň opřít!\"
OdpovědětVymazatBaruško,v tomhle oboru se pohybuju jako lokomotiva v drogerii a tak Ti nějakou rozumnou radu asi neposkytnu. Ptal jsem se na to Milované a ona taky vrtěla hlávkou. Naznačovalo něco o radování se z maličkostí a žití ze dne na den ale nějakou jednoduchou ůčinnou radu nezná ani ona. Za oba přeju aby se bouřka co nejrychleji přehnala.
OdpovědětVymazatTo all,já jsem si to tady všechno moc pečlivě přečetla a vidím z toho jedno. Všechno je to o komunikaci. Smůla je, že občas už se nechce nebo nemůže, není sil. Já si tuhle situaci zažila před pár týdny, teď už to až tak akutní není, jen jsem tím spotem chtěla říct, že někdy nám ženám stačí méně, než se muži domívají. Spoon, mám moc ráda tvoji věcnost a jasná nekomplikovaná řešení, už kolikrát jsem to s úspěchem použila :-).Mod, Kamio /16/ to pochopil přesně, jak jsem to myslela s tím \"pojď se opřít\" mě to alespoň takhle pomáhá.A taky je jasné, že včerejší problémy blednou, někdy se situace sama řeší za pochodu, jindy se zase vrší neřešené a pak je to ještě horší...je to jen na nás, co s tím uděláme! Ale to objetí... to je občas potřeba stejně :-)
OdpovědětVymazatBárojá vím, že to pochopil přesně, já taky pochopila přesně co myslí:-), proto říkám, že mnohdy se dá jedině to \"opření\":-).Ano, všechno je o komunikaci a taky o sdílení. Bez komunikace a sdílení se postupně všechno vytratí, rozplyne a pak se jednoho dne člověk probudí a řekne si \" proč tu vlastně jsem?\".Bez komunikace to můžeme fungovat jedině mezi opravdu dobrými přáteli, ale tam je zase naprosto nezbytné to sdílení.
OdpovědětVymazatMod,a to je ONO!!! A už to nebudu dál rozmělňovat.
OdpovědětVymazatTak já taky, pozdě ale přece, se svou troškou do mlýna... mně vadilo a vadí, že když mám nějaký, třeba pracovní, problém a svěřím se manželovi, chce ho hned řešit, nebo tedy radit, jak já bych ho měla řešit... a já si to chci třeba jen ujasnit nebo vyslechnout útěchu. Tak jsem dospěla k tomu, že pokud opravdu nechci, aby mi pomohl něco řešit, o problémech nemluvím (mám jich navíc mnohem míň, než on) a když potřebuju tu oporu, přijdu za ním, obejmu ho, zavelím \"Drž!\", on sice brumlá laškovně něco o harašení, ale drží a mně to pomáhá. (Stromy na Vysočině jsou holt daleko ;-).) Jinak je to fakt, chlapi neumí jen naslouchat, buď se vyjeví, co že vlastně chceme, nebo nevyjeví, ale řeší. Sama nevím, co je pro mně horší.
OdpovědětVymazatBáro, taky opožděně, ale to jsi vystihla přesně...
OdpovědětVymazatali, sedmi,to vůbec není opožděně, protože tohle platí POŘÁD.
OdpovědětVymazat