Tenhle spot píšu v naději, že si ho přečtou rodiče, kteří se denně ocitají ve stejných situacích jako já a třeba se v komentářích něčemu dobereme.
O co mi jde:
Svým založením jsem pohodář, který zostra zasahuje jen tehdy, když vidí, že situace spěje k nějakému fakt průšvihu, nedej bože ke zranění.
Dalo by se říci, že denní program má pár pevných bodů a zbytek se řídí podle nálady mrňouse. Snažím se ho zapojit do svých domácích povinností, někdy to vychází, někdy ne a on si hraje sám, nebo i mě od práce odtáhne ke stavebnici. Nemám s tím problém, pokud mám práci, která se dá přerušit, dodělám to později, proč bych něco hrotila.
Když jdeme na procházku, obvykle si směr a cíl určuje sám, někdy ujdeme kus, když se za něčím žene, někdy se hodinu baví na pěti metrech. Nikam ho nesmýkám, když nechce.
A tady už to začíná trochu váznout, protož jsou chvíle, kdy OPRAVDU potřebuji, aby někam došel, jenže v tu chvíli začne stávkovat, z plna hrdla řvát, že POMÓÓÓÓC, já jsem unavený a podobné blbosti, které někde odkoukal a nepohne s ním ani ň.
Staví mě to před dvě možnosti, buď kapitulovat nebo užít hrubého násilí a odnést řvoucí dítě kam JÁ potřebuji, aby vidělo, kdo je pánem situace.
Samozřejmě je ještě metoda lstivě ho nalákat na to, na co já chci, ale to se daří jen občas.
Takových drobných epizodek je běhen dne spousta, je jen na mě, jak se zachovám, většinou se snažim nic nehrotit, opravdové povinnosti si oběhat v době, kdy je ve školce a čas na dítě nechat jen jemu.
Úplně stejně jsem to dělala i s Alex a nemyslím si, že bych vychovala sobeckého spratka, který vyžaduje, aby se vše točilo jen tak, jak on chce.
Jenže jsem byla svým nejbližším okolím jemně upozorněná, že zrovna tak, jak to dělám s mrňousem, jsem na nejlepší cestě k tomu, aby se tohle stalo. Docela mě to rozhodilo a začala jsem přemýšlet, zda opravdu nedělám chybu.
Zážitek z minulého týdne:
Zašli jsme si do restaurace, kde Destruktor docela v pohodě přečkal asi 35 minut čekání na objednané jídlo a ve chvíli, kdy nám ho donesli, spustil neoblomný povyk, že si chce jít hrát ven do dětského koutku na autíčko. Nepomohlo vysvělování, že teď se bude jíst, že hrát si půjdeme potom, řev začal být značný a jak jsem zaregistrovala nelibé pohledy od okolních stolů, vyhlásila jsem kapitulaci, bafla malého a šla s ním na to autíčko. Kapitán se přidal ke mně a to jídlo jsme pak jedli asi za 20 minut. A to jen proto, že mezitím dojedla Kapitánova Mladší a mohli jsme se na dětském hřišti prostřídat.
Naštěstí na zeleninovém salátu nemělo co vystydnout. Ale i kdyby to bylo jiné jídlo, patrně by to dopadlo stejně a byla jsem to já, kdo musel ustoupit.
Měla jsem s ním jít na chodbu, tam ho profackovat, aby pochopil, kdo bude koho poslouchat a vrátit se s ním zpět a přinutit ho jíst? To já neumím a obávám se, že by mi pak ani trochu nechutnalo.
Jsem zkrátka bezradná.
Dotaz: Neumíš si ukáznit tak velké dítě? Mě dohání k zoufalství, protože fakt asi neumím, jsem zastánce pohody a spíš se vyhnout situacím, kdy vznikají takové konflikty, než je pak řešit způsobem, který odmítám.
A s tím souvisí další věci.
Jak moc přizpůsobit dovolenou tříletému dítěti?
Opravdu je lepší borec ten, co se vydá s takovým prckem na celodenní túru, dítě mu jde půl hodiny a zbytek času ho vleče někdo na zádech a nutí ho tak sedět a ani se nehnout a snášet útrapy celé cesty?
Není to spíše sobectví dospělých?
V jakém věku se tohle zlomí a můžu si dovolit vzít dítě třeba na půldenní cyklovýlet, aby ho to také bavilo?
Někdo řekne, že tak jezdí s dětmi od nejútlejšího věku a děti jsou v pohodě, ale Destruktor by nebyl. Je velmi aktivní, ale po svém. Když jdeme do lesa, dokáže si hodinu hrát u prvního stromu, ale delší procházku nedá... mám ho nutit? Jak moc?
Hodně otázek a málo odpovědí.
$$OBR442267$$
já nevím, občas se přistihnu, že trvám na něčem a na syna jsem přísný, ale když se na to podívám z nadhledu, tak v podstatě o nic nejde a může to jít udělat i podle něj a nic se nestane. Snažím se vždy na to podívat i z jeho pohledu a z jeho priorit.( ale je to těžké )
OdpovědětVymazatJonášovi jsou skoro 3 roky a podle mě už dobře chápe, princip \"já něco dovolím tobě a ty potom uděláš to co chci já\" ( nebo naopak ) Potvrdíme dohodu podáním ruky a potom přes to nejede vlak. Zatím to docela funguje...
Tak musím přiznat,že u tříletého dítěte bych asi také ještě ocenila, že v klidu čekalo půl hodiny na jídlo, a někdo z nás by s ním odešel ven na autíčko. A to máme děti, jak praví okolí, velmi poslušné (poslouchají opravdu na slovo a hned)... ale nemáme ve zvyku chtít od nich něco, co je nad možnosti jejich věku.
OdpovědětVymazatTakže tak, jak to vedeš, je to podle mě docela v pořádku. (O dva tři roky později to bude úplně jiné, (jak to asi už vidíš na Alex a jak to i já vidím na Mimince. ;) )
Neverím na univerzálne rady, takže neporadím. Akurát môžem popísať svoje skúsenosti. ;-)
OdpovědětVymazatTiež sme vychovávali (a snáď doteraz vychovávame) pohodovou metódou. U staršieho mláďaťa (dcéry) fungovala do pätnástich rokov. Potom sme si užili kruté pármesačné obdobie, ktoré by som tu nerád presnejšie popisoval, ale zrejme bolo spôsobené práve tým, že dieťa bolo zvyknuté, že samo rozhoduje čo kde kedy. Ale mám pocit, že sme to ustáli.
U mladšieho (syna) sa nám to začalo komplikovať ešte v predškolskom veku - absolútne odmietal autority (chvalabohu neskôr v škole akceptoval učiteľku, ktorá bola skvelá a v triede vládla do veľkej miery demokracia a glasnosť - čo sa vypomstilo po nástupe na druhý stupeň, kde zrazu zavládol autoritatívny režim - ale to som odbočil). Vďaka tomu skončil so športovými aktivitami (a pritom samotné športovanie ho veľmi bavilo, len poslúchať trénera ani náhodou). Teraz sme vo fáze ranej puberty a museli sme trochu pritvrdiť - proste o niektorých veciach sa nediskutuje (ale to si myslíme my rodičia, mladý sa aj tak obvykle o diskusiu pokúsi ;-) ).
Takže suma sumárum: Pohodovo, ale dôsledne - nebudeš papať teraz? Tak potom až večer.
Já taky nic neporadím, protože respektuju názor konkrétního rodiče, který zná své dítě nejlíp. To co zvládne jedno dítě ve třech letech jiné třeba až ve čtyřech. Nenech se rozhodit. Vychovávej jak nejlíp umíš :) Abu by třeba nevydržel čekat v klidu 35min, za to ale když mu řeknu že jdeme tam kam já potřebuju, nechá si to vysvětlit a poslechne...takže intuice ať je ti kámoškou :)
OdpovědětVymazatBáro, myslím, že to není o tom, kdo s koho, a rozhodně, každé dítě je jiné a proto nemůžeš porovnávat Alex s Destruktorem:-)
OdpovědětVymazatPokud jde o dovolené, přizpůsobuju je věku dětí a ne sobě, protože bych je prostě neunesla:-) no a jinak prostě už nějak vím, co je které z nich schopno \" ustát\", že jsou schopni se prospat v průběhu přeletů, přejezdů, že nejsou po probuzení protivné, kolik unesou svých věcí, atakdále.
Pokud jde o obědvání, jak říká manželka, já bych šla na to auto v průběhu čekání, určitě ne od jídla.
No Ty víš, že já si myslím, že jsi na Destruktora odmala až příliš moc měkká, taky je fakt, že už mu budou 3 a ne 2 jako vloni, ale zatím buď vklidu, až bude na Tvůj úkor prosazovat svou i ve 4, nastane čas se zamyslet:-))
Dalimile,úmluvy rukoudáním už u nás párkrát zabodovaly. Je to takové \"dospělácké\", to mají děti rády. Budu zkoušet i nadále.
OdpovědětVymazatManželko, hledám nějaký kompromis, jak nedovolit dítěti, aby terorizovalo mě, ale zároveň ho nestresovat požadavky, které pro něho opravdu ještě nejsou.
Jak jsi docílila takové poslušnosti u dětí?
Lojzo,ta důslednost mi občas chybí, tam vidím svou největší slabinu. Jsem důsledná fakt jen když o něco jde, jinak mu povolím. Žasnu nad tím, jak hodně napodobuje okolí, tam by také vedla cesta, kdyby napodoboval to dobré.
OdpovědětVymazatMod, v tu chvíli, kdy se začal dožadovat jít od jídla na hřiště jsem opravdu prohrála já. Jenže vůbec jsem nevěděla, co si s ním počít v plné restauraci, tak jsem zvolila zbaběle útěk. Někdy se chová jako andílek, ale občas to takhle neurejduji a pak se zamýšlím, co dělám blbě. Asi to fakt bude v té důslednosti.
Abu, dík za podoporu, jsou věci, které prostě v příručkách nenačteš a pak se opravdu musí intuitivně.
Bároano, prohrálas, pokuds udělala to, co chtěl on, já bych se klidně vzdala svého oběda v plné restauraci, ale autíčko by se rozhodně nekonalo, příště by to už možná nezkusil, kdyby věděl, že se nebude konat:-)
OdpovědětVymazatAhoj Báro,chápu to, že jsi už \"zkušená\" matka, tj synonymum pro starší :-) a tak se k malému chováš hodně ochranitelsky.Což je normální.Také jsi byla víceméně na jeho výchovu úplně sama,bez opory a vedení.Děláš všechno to, co je v Tvých silách v dané situaci nejlepší, protože nikdo nevidí Tvýma očima a necítí Tvým srdcem.Lze praktikovat velmi jednoduchou metodu, ale o tom v mailu, pokud máš zájem,a neboj, pětadvacet na zadek to není.
OdpovědětVymazatAha,Báro, tak důsledná musíš být pořád, protože děti nepoznají tak docela, \"kdy opravdu o něco jde\".
OdpovědětVymazatJak jsem docílila poslušnosti u dětí, to opravdu nevím :) , ale když se nad tím zamýšlím, tak asi opravdu tou důsledností: od dětí ve věku něco mezi rokem a dvěma začínám chtít, aby příkazy a zákazy poslouchaly hned nebo v nějakém krátkém časovém intervalu. Bít jsem je nemusela, vím že každé z těch starších jsem plácla snad jen dvakrát třikrát, většinou za vbíhání do silnice nebo kamarádění s elektrickou zásuvkou, jinak stačilo okřiknout (ale já mám docela citlivé děti, s drsnějšími povahami by to asi bylo horší), teď těm starším stačí říct, že když mě neposlechnou, nebudu poslouchat ani já je, když budou něco chtít... ale to se nestává často. Vlastně myslím, že teď už jim to ani nějak nepřijde. Ono také při větším počtu malinkých dětí to ani jinak nejde, prostě poslouchat musejí, z organizačních důvodů. ;)
Báro,asi bych byla přísná a trvala na tom, že teď se bude jíst a až pak hrát, což bych podpořila tím, že pokud nepočká, tak si nepůjde hrát ani teď ani potom.
OdpovědětVymazatNěkdy jsem také asi zbytečně přísná, jindy zase benevolentní (hlavně že výchova má být důsledná, že), ale v situaci, kdy v restauraci přinesou oběd a dítko se zvedne a jde na hřiště, by to bylo nejspíš jasné a byli bychom v tom zajedno.
Celkem trvám na tom, že co se bude v určitém čase dělat, určují dospělí. My stanovíme, kdy půjdeme ven a kdy se děti mohou dívat na pohádku, určujeme, kam venku půjdeme... tím neříkám, že když je na výběr, nezeptám se dcerky na názor.
Možná to mám trochu náročnější tím, že jsou dvě a primární je, abych vůbec tu organizaci všeho kolem dětí zvládla:)
Ad dovolená - myslím, že nesmysl, aby si rodič určil, jak by ji strávil nejradši, a smýkal s sebou děcko, které na to nemá. Fakt lepší program dětem přizpůsobit, než pak za sebou vláčet celé odpoledne ukňourané dítě. Takže u moře jsme se prostě plácali na písku na pláži raději než jet na výlet, který by byl zajímavý pro nás rodiče, ale děti by si to asi moc neužily a nic by z toho neměly.
Baro, ja mam podobnej pristup jako ty, veci se snazim nehrotit. Snazim se byt dusledna a dodrzovat urcite hranice ale pokud dojde ke stretu dvou vuli kde bych ja mela uplatnovat nejake \'dospelacke\' argumenty v prospech meho vlastniho planu, hledam vetsinou treti reseni. Ukaznovat ano ale ne za vsech okolnosti a situaci.
OdpovědětVymazatJa byla vychovana liberarne (Mod by rekla ze moje mamka byla mekka - a opravdu byla) a muj manzel autoritativne (s pouzitim castych fyzickych trestu) a oba jsme v podstate pozitivni pohodari. Takze myslim ze nemusis mit strach ze tvoje vychova zanecha nejake fatalni nasledky:) IMHO se chovej tak jak povazujes sama za spravne (ja jsem to resila tady http://www.spoon.bloguje.cz....php) - u mne tu nastesti nehrozi ze me bude okoli usmernovat, to se tu totiz moc nenosi. Tak pevny nervy a bud v pohode! x
Jsem s DestruktoremVnucovat mi zeleninový salát místo jídla a ještě v poledne, ještě že jsem tenkrát nechtěl, abys mě adoptovala.
OdpovědětVymazatMáme sluníčko a je příjemně na práci venku /he, podle mě, tedy 14 °C/ Hezký den
S autoritou je to podobné jako s charizmatem. Buď jsou anebo nejsou. Nic významného se s tím nedá dělat. ;)
OdpovědětVymazatspoonnikolivěk, Mod. by neřekla, Mod neděli maminky na měkké a tvrdé jako ze zásady, Mod dělí děti na děti s kterýma se dá většinou domluvit a děti s kterýma se domluvit nedá, což mně moc nevadí, pokud to nevadí maminkám. V případě, že jim to vadit začne, pak Mod říká \" většinou jsi na něj moc měkká!\" :-))
OdpovědětVymazatMod,prohrála jsem tuhle příhodu, v jiných zase vyhrávám... těmito úvahami hledám správnou míru důraznosti a důslednosti. Nechci být přísnější, než je nezbytně nutné a jak nad vším uvažuji, možná to bude chtít víc si vysvětlovat a povídat, sama sobě naordinovat více důslednosti a nenechávat se stahovat do akcí, které pro děti jeho věku zkrátka nejsou.
OdpovědětVymazatDito, jako \"starší\" matka nejsem vůbec větší ochranitelka, spíše větší flegmatik :-))). Budu ráda, když napíšeš.
Manželko, ne že by Destruktor vůbec neposlouchal, to ne, ale máš pravdu v tom, že v početnější rodině jsou děti jaksi víc disciplinovanější. Taky ty malé do starších odkoukávají různé dovednosti, je to jiné.
Chris, co se bude kdy dělat, to je stále ještě na mě :-), ale jen jako hrubý rámec, na Destruktorovi pak je, kam na tu procházku půjdeme a jakým tempem. Nejsem přísná, to Alex, ta ho cepuje daleko víc. Já jsem někdy docela vysílená zajištění veškeré logistiky kolem své práce a zajištění malého, kde to musí klapat na 100% a pak už v dalších věcech trochu povolím.
Spoon,na ten tvůj článek se dobře pamatuji. Já jsem se u něj tehdy velmi rozčílila, i když jsem, myslím, nereagovala v komentáři, byla jsem úplně bez sebe, když jsem si představila, že by se mi tohle stalo. Naštěstí takovýhle zážitek přímé konfrontace nemám. Jen jednou mi řekla prodavačka v hračkách, ať malý na ty hračky (jednalo se o bagry) nesahá, že by se mohly rozbít, tak jsem jí řekla, že pokud jsou to takové šmejdy, které se rozbijí už ve chvíli, kdy na ně malé dítě sáhne, tak ať to vůbec neprodává a šli jsme utrácet jinam, kde nám dovolí si chvíli pohrát a vědí, že po pečlivém výběru si vždycky něco koupíme.
OdpovědětVymazatButeo, já jsem také s Destruktorem. A vůbec, neber mě za slovo :-). Nebyl to oběd, ale jen pohodová odpolední rozprátle, salaát byl pro mě, Destruktor měl lososové kroketky a ty on má moc rád! :-) A těší mě, že máte sluníčko, my dnes také. Pršelo jen jednou.
Teo,s tím se nedá než souhlasit, akorát že dvou-tříletému dítěti jsou zatím veškeré autority ukradené. Zda tu autoritu budu časem mít, to se asi formuje právě v tomhle věku, tak to nechci pokazit, když už jednou se mi to povedlo, ovšem Alex byla trochu jiná povaha.
OdpovědětVymazatMod-15,
já byla v pohodě do chvíle, kdy jsem zaznamenala jemně dávkované nesouhlasy svého okolí. Proto nad tím přemýšlím.
Bárootázkou je, zda se má nad dětma vyhrávat či s nima prohrávat, mnozí říkají, že dítě není partner pro diskusi, no nevím, já už mám dítě velké a nejsem tedy v těžké:-) pozici rodiče.
OdpovědětVymazatkaždopádně, kdyby mne ty moje praděti nerespektovaly, nemohla bych cestovat po světě ani s jedním, natož tuplovaně, nebo tuplotuplovaně, a hlavně, ani by mě to nebavilo.
Mod,respekt je nutný. V jakémkoliv vztah, včetně toho dítě - (pra)rodič. Třeba teď na té dlouhé cestě do Chorvatska a zpět pes Itálii se choval jako dítě z čítanky, byl skvělý. Jen jednou došlo ke kolizi, když nechtěl vůbec z auta a my se těšili na procházku po krásné přírodě. Ale že na tom nejsem zdaleka tak špatně dnes popsala Přítelkyně podnikatele http://pritelkynepodnikatele.bloguje.cz...
OdpovědětVymazatBároale takových dětí a rodičů / z příhody přítelkyně/ jsou tisíce, jsou všude, v restauracích, v obchodech a nejhorší jsou v letadlech, kde není kam uniknout, je to katastrofa:-)))
OdpovědětVymazatBáro, mám to podobně, drobné věci nerada hrotím.
OdpovědětVymazatLucka je v podobném věku a už na ni docela poznám, kdy se dá nějak lehce \"oblafnout\" (nejjednodušší způsob vyhnutí se konfliktu), ale když je třeba unavená a přijde to na ní - tak konec. Nejde nic. Já tomu říkám \"přecvak\" a to je taky občas děs. Naštěstí převážně doma.
Kdysi jsem viděla nějaký pořad ohledně vývoje mozku dětí - a právě v tom věku okolo tří let (období vzdoru) probíhá u dětí nějaké dozrávání mozkových propojení a ony to občas prostě ani zvládnout nemůžou. Bylo to přirovnáváno jakoby k pubertě - a doporučení, že mají hlavně cítit hodně lásky... :-)
U nás všechno nejlíp ví jedni prarodiče, být dle jejich, neměla bych děti, ale vycvičené opice. A je obrovský rozdíl, jestli někdo fasne dítě na hlídání na dvě hodiny na týden a má spoustu energie a chuti se mu věnovat a nemusí při tom řešit nic jiného - a oproti tomu uštvaný rodič, který musí fungovat téměř v kuse...
Někdo to tu už zmínil, jdi do toho instinktem. Já taky vím, že občas jsem měkká, měla bych to dělat jinak - ale šla bych extrémně proti sobě a stejně by mi to nešlo...
Prostě každý je jiný a každému vyhovuje něco jiného (myšleno jak dítě, tak rodič).
A vůbec, ty pochybnosti zasévané okolím jsou naprd!!!
nominkuto jsou určitě manželovi rodiče, ti prarodiče, že jo?:-))
OdpovědětVymazatTohle je zas druhá strana mince, já jsem taky za krávu, když tvrdím, že k logopedovi nestačí zajít jednou za rok a půl a čtyřleté dítě samo těžko bude cvičit výslovnost.
No, já bych podobnou situaci v restauraci nemusela řešit, protože od doneseného jídla by malá neodešla (ještě se nestalo);-) Ale jinak to taky beru dle stavu její unavenosti. Když už je grogy, nemá cenu s ní diskutovat. Ale kdyby si umanula, že něco nebudeme dělat jenom z takového klasického pokusu o testování poddajnosti rodičů, tak to bych necouvla tak snadno. Zkusila bych motivaci a domluvu, pak bych jí vysvětlila, že např. maminka něco potřebuje jinak, nakonec nějaké bububu. Většinou se ale dohodneme, když není unavená. Na ní dost věcí platí a je celkem rozumná (3,5 roku).Já jí zase pak poděkuju a chválím, když mi vyhoví. Taky už pochopila, že když něco myslím vážně, taky přez to vlak nejede a konflikty už tolik nejsou. Jen to občas otestuje, zda to pořád platí stejně, ale to asi děti dělají všechny ;-)Když o nic nejde, snažím se jí zase naopak dát na vybranou a ptám se, co by ráda, nebo si s ní povídám o tom, kam jdeme, co tam budeme dělat a co by se tam ještě dalo stihnout, kdyby chtěla. Z cesty do města například vysvětlím pevnou a pohyblivou složku. Co nejdřív musíme udělat a co pak můžeme, což je vlastně odměna za to, že v klidu zvládla to povinné.. Samozřejmě, že to danné nesmí trvat dlouho, aby vydržela. Tak asi tak u nás.
OdpovědětVymazatBároa co vůbec Alex a škola?? Nic nevím!
OdpovědětVymazatBáro, mám obavy, že mít s sebou v restauraci 7-letou Slečnu a čekat takovou dobu, tak už byla objednávka dávno zrušena a my na odchodu.. jinak ale - já se ptám obsluhy, jak dlouho bude trvat příprava jídla a zařídím se podle toho. Pokud je delší příprava - jdou holky zrovna ven apod.. a dětem přizpůsobuju i jednodenní výlety, ne tak dovolenou..
OdpovědětVymazatMilá Báro,Tvůj problém, myslím, není v tom, jak vychovávat svého syna. Je v Tvých zbytečných ohledech ke svému okolí.
OdpovědětVymazatTo, že nedokážeš ignorovat \"jemná upozornění svého nejblížšího okolí\", \"nelibé pohledy od okolních stolů\" či nablblé otázky typu:
\"Neumíš si ukáznit tak velké dítě?\"
Zůstaň dál pohodář, který zostra zasahuje jen tehdy, když vidí, že situace spěje k nějakému fakt průšvihu, nedej bože ke zranění.
Jednou se tvůj syn k Tobě bude chovat stejně. Stejně tolerantně.
A navíc!...dětské projevy se tak rychle mění, že než by Ti někdo dal moudrou radu, bude už všechno zase jinak.
Mirkotak Báry se to zrovna netýká, ta se zvedne i na úkor svého svačinového oběda:-), ale mně teda rodiče, kteří si nechají vřeštící děti chodit po hlavách ve veřejných prostorách, vadí a nebudu se tvářit, že ne, protože \"jsou to přece děti, a děti jsou vždycky roztomilé \", nejsou.
OdpovědětVymazatBosorko, ano máš pravdu, únava a přetažení můžou udělat paseku a vždycky se to nedá vychytat:-)
Kdysi Mod.,já měla velkou kliku. Moji synové byli vzornost sama.
OdpovědětVymazatA já, se svými dokonale vzornými syny, pohrdlivě kritizovala ty \'neschopné rodiče s odporně rozmazlenýma protivnýma\' dětičkama.
Dnes ale trávím spoustu času se svými třemi vnoučaty. Nejstarší z nich, Atanáš, je povahy...složité.
Znám ho, úžasného v našem soukromí, a nechápu často jeho projevy na veřejnosti.
Ale k rodičům, kteří si \"nechají vřeštící děti chodit po hlavách ve veřejných prostorách\" jsem od té doby, co Atanáše znám, už mnohem tolerantnější. I k těm dětem.
My mame bajecnou vec,ktera se nam osvedcila doma.Pravda,dvoulety Raptor ji zatim neprijal za svou,ale uz to pilujeme.
OdpovědětVymazatRekneme:\"Konec hry,ted se posloucha\".
A kdyz dite neposlechne,pocitam do tri.Bud neposlusne ousko odlehne a poslechne,nebo je potreba mu pomoct a prileti jedna na zadek.Do restaurace beru v tasce omalovanky a pastelky,nebo knizku s obrazkama.Mam to porad v \"detske tasce\".
A Baro,ze Alex byla jina,je samozrejme.Ja si myslela,ze Raptor bude bezproblemovy jako Daniela-HAHA !
Na celodenni vylet si bral Tomas s holkou kocar,i kdyz ji byly 3 roky,protoze ma po uraze hodne nemocny zada a tahat se s ditetem se mu nechtelo a ja v te dobe byla tehule.
Jsem s detma cely dny sama,chlap je porad v praci a v zajmu jejich bezpecnosti proste POSLECHNOUT MUSI.A myslim si,ze je lepsi jedna pres zadek,nez aby ditko sejmula Tatra,nebo si zlomilo nohu,kdyz vyleze pres zakaz na strom.
[13] (Manželka - WWW) Vloženo 07.12.2009, 01:15:06Někde jsem četla krásný příměr,
OdpovědětVymazatže rodiče jsou pro dítě jako průvodci na vysokohorské tůře. Abyste se cítili s průvodcem dobře a bezpečně, nepotřebujete s ním do půlnoci pokecat, když on ví, že zítra v pět musíte vstávat: je potřeba, aby vás poslal do postele, a řekl vám, že si musíte vzít pohorky a ne boty na kramflíčku... a když to nechá na vás, není to dobrý průvodce. (http://cheorchia.bloguje.cz....php)
Tuhle vetu od Manzelky na mem blogu si opakuju jak mantru,kdyz mi dochazi sily :)).Dite musi mit pevne mantinely,citi se tak bezpecne :)-tedy aspon u nas se to osvedcuje.
Mirkojá kdysi kliku neměla, můj syn utrpěl při narození poškození mozku, které způsobilo jakousi ne úplně lehkou mozkovou disfunkci, což přinášelo řadu problémů od jeho ranného věku, což bylo o to horší, že tehdy se takové děti hodnotily jako \"zlobivé\", protože prostě takové děti udrží pozornost tak prvních 20 minut nějakého programu, i toho školkového, školního,...., takže vím co to znamená \" povahy složité\" :-)
OdpovědětVymazatNaše malé děti mají cca od 2 let vždycky možnost volby a otázka \" Chceš jet s bábou?\" znamená i to, že pokud odpověď je \"Jo!\" vědí, že neexistujou protivnosti a různé jiné nesmysly(samozřejmě výjimkou je třeba přetažení nebo únava), protože uhlídat - až 3 děti na nádraží, letišti, v bazénu, moři, není žádná sranda, tím spíš, že mi není 20 a o to víc, že zodpovědnost za ně považuju za dvojnásobnou, když to nejsou moje děti.
No a pokud by někdo vřískal v letadle, v hospodách, prostě příště může zůstat doma, a oni vědí, že jsem fakt důsledná a vědí to nejméně od 2 let:-)
[23] JO, Mod., manželovi. Oni jsou takoví řešiči - pořád něco... Naštěstí už jsem se dostala do fáze, že neřeším, co oni řeší... :-)
OdpovědětVymazatAle s Tebou souhlasím, k logopedovi jednou za rok a půl určitě nestačí! :-)
[31] Cheo, ten příměr je pěkný!
Mod/21/,v letadle to musí být děs. Uvidím příští rok, to už by nám v letadle mohlo jít, ale bůhví, co bude.
OdpovědětVymazatNomi, když čítávám tvoje články, hodně jim rozumím, myslím, že to máme hodně podobné, akorát ty to máš dvakrát.
Ta odpolední přetaženost je dost smůla, protože když jdeme někam na návštěvu, tak se to obvykle projeví v krátké době, že už je Mates unavený a někdy udělá hrozný bengál a ne každý to pochopí, takže je nejlepší co nejrychleji zmizet.
Bosorko, začali jsme si víc povídat co dělá a proč to dělám, co můe teď a co potom a zdá se, že to bere. Kdyby se choval tak, jako poslední tři dny, tak tenhle spot ani nevznikl :-)
Mod,Alex má v půlce června státnice a 1.7. promoci, když to vše dopadne :-)
OdpovědětVymazatMirko, máš pravdu v tom, jak rychle se děti mění a co včera nešlo je dnes v pohodě. Taky by potřeboval víc pravidelnosti, ale je něco, co se mě samotné nedaří při charakteru mé práce.
On mám moc rád svoje malé rituálky, na to ho dost dostanu, ale ne v cizím prostředí.
Cheo, to je moc trefné a názorné přirovnání.
V té restaraci jsem měla sebou také pár drobných hraček, co nosívám v tašce. Tentokrát to byla ta \"nepatlací\" plastelína a dělali jsme žížaly a lístečky a hady, ale to není na dlouho. Musím ho naučit ten \"konec hra a teď se musí chvíli poslouchat\" :-)
Mod, Mirko,někdy jsou ty děti natolik nezvladatelné, že pak třeba opravdu není možné brát je do banky apod. Ale to už jejich rodiče dobře vědí. Pokud je nechají dělat všechno, pak jsme na ně též vzteklá, protože vždy je možné to řešit jinak. Sama o tom vím hodně :-)
OdpovědětVymazat:-))Banka:-)) tos mi připomněla vyřizování hypotéky před 14ti lety, kdy se můj bývalý šéf dostavil do banky s paní a 2 letým chlapečkem. Zhruba po půl hodině už vůbec nikdo nechápal co tam dělá. chlapeček rozebral půl přepážky, úřednice dostala tik do oka, já vrhala omluvné pohledy a pouze rodiče byli v naprostém klidu, tedy zdálo se:-)
OdpovědětVymazatKdyž totiž asi po roce a půl šéf zjistil, že platí příšerné úroky a furt jen úroky, šel ječet do té banky a úřednice mu řekla \" Kdybyste chodil k jednání tak, jak to běžně klienti dělají, mohl byste se věnovat obsahu smlouvy, kterou uzavíráte, a dnes byste se nedivil! :-)\" , a měla pravdu :-))
Me se nejvic osvedcilo oznamit detem dopredu, co se bude dit - treba jsem potrebovala zajit do obchodu a do banky, tak jsem deti s \"bojovym planem\" seznamila jeste pred odchodem z domu: napred obchod, pak banka, tam musite byt chvilku hodni a vobchode dneska nekupuju hracky. Pripadne emocionalni vylevy se tak odbudou doma. A pokud byli opravdu hodni, nasleduje pochvala nebo odmena. Tohle planovani se mi osvedcilo skoro vsude a funguje to i s detmi, ktere sve chovani obtizne zvladaji. Na pesich turach a podobnych veselicich jsou dulezite caste prestavky a odvedeni pozornosti od tech straslive bolavych nozicek - cestou do skolky (skoro cely kilometr!) se predhanime, kdo uvidi nejvic rozkvetlych tulipanu nebo cervenych aut nebo tak neco.
OdpovědětVymazatJinak duslednost je sice pekna vec, ale vsichni jsme jenom lidi. A pohoda je nejdulezitejsi.
Je, Báro, moc dobře, že Matýsek začal spolupracovat až před třemi dny, jinak bys to tu třeba nenapsala a já bych přišla o tyhle bezva komenty.
OdpovědětVymazatDíky všem za pěkné rady, mám už děti dost velký, ale taky v tom plavu všelijak.
Lojzo, poraď, prosím, jak se Vám podařilo ustát tu \"Patnáctku\"? Mám ji zrovna doma a nic moc nefunguje!! ;o)))
A Tom, ten by si mohl potřepat rukama s Tvým synem. Všecko podle svojí hlavy, učitela v první třídě z něho mohlo trefit, v druhé třídě dostal úču, se kterou si rozuměl, tak byl vyhlášený za nejlepšího žáku, jenže další rok měl už zas jinou, protože ta pěkná, macatá byla přeložena na jinou školu. A se sportem stejnej byznys. Bruslit nebo kopat do balonu to jo, ale poslouchat trenéra ani náhodou nebo jen s velkou nechutí. Jestli my třeba nebudem nějak příbuzní?! ;o)))
Mod,to je pěkná příhoda, že má ten poučný konec! :-) U nás v bance máme hezký dětský koutek a tam mohu vzít malého bez obav, je tam jako beránek. Zato ve spořitelně, tam s ním vůbec nemůžu. Inu, nemusím všechno chápat, ale přizpůsobím se danému stavu. :-)
OdpovědětVymazatJanice, to je asi nejlepší, co se dá s dětmi udělat. Včera jsem zkoušela zařadit do programu \"povinnosti\", když to předtím vysvětlím Destruktorovi, že nejprve musíme na poštu a pak teprve za pejskem, i když běžně to bývá opačně a dal si v klidu říct. Úspěch! :-)
Oby, jsem ráda, že jsem to napsala, protože kolikrát se ti něco ujasní třeba jen tím, jak se o tom mluví. Tady navíc zazněly dobré rady a postupy a to mě potěšilo. Díky.
Pro Lauru,respektovat dítě jako osobnost je pro mě důležité. Myslím, že tenhle můj přístup se velmi kladně projevil i u Alex. Díky za vzkaz, mluví mi z duše.
OdpovědětVymazatu nás funguje důslednost (sakra těžká věc pro mě, ale musím, manžel je měkčí a dcerka ho pak tak nebere), když už jednou něco řekneš, tak to prostě platí - ale nejen zákaz, i sliby, program a tak. pak povídání o programu předem, vysvětlení následků, občas je potřeba ty následky nechat zažít (pod kontrolou) a když nic jiného nepomáhá, tak počítání do tří s tím, že buď půjde, udělá sama, nebo jí vezmu jako miminko a potupně odnesu, oblíknu ap. stejně. ale pokud je přetažená, nefunguje vůbec nic...
OdpovědětVymazatOby, ešte aj mená majú rovnaké - aj ten náš je Tomáš. To už je až podozrivé, nie? ;-)
OdpovědětVymazatBára: \"...hodně napodobuje okolí, tam by také vedla cesta, kdyby napodoboval to dobré.\"
OdpovědětVymazatKdesi som čítal definíciu, že výchova je snaha odučiť deti napodobňovať dospelých. Tož tak, ako by napísal Mikin. ;-)
Sedmi,díky za zkušenost. Asi nejhorší je vysvětlovat jiným, že je dítě přetažené. Babička se třeba zeptá, proč k nim nepřijdeme a já řeknu, že malý nespal a takhle pozdě odpoledne by s ním nevydrželi právě proto, že je přetažený. To nevadí, klidně přijďte, ukecá mě babička a je zaděláno na problém.
OdpovědětVymazatLojzo, kontrolní otázka: kdys byl naposledy v Kanadě?
Napodobování hezky funguje ze školky. Docela zdárně se naučil po sobě uklízet.
Jinak u ns teď frčí pohádky ze života o malém Matýskovi, které jsou silně výchovné, ale mrňous je rád poslouchá, protože je v nich akčním hrdinou buď na bagru nebo na traktoru. :-)
Ad rozprávky zo života: Kedysi som nachytal starkú, ako našej vtedy ešte malej rozpráva rozprávku \"O Táničke v cukrárni\". Mláďaťu sa veľmi páčila, akurát sa už nepamätám, či bola aj výchovná. :-)
OdpovědětVymazatLojzo,mňam, to bych si také ráda poslechla: \"O Barušce v cukrárně\"!
OdpovědětVymazatMno, já mohu těžko radit. Byl jsme vychovávaný dost autoritativně a tak si to nesu s sebou, přestože se snažím. Mám drobnou zkušenost v životě s každodenní výchovou (asi 3 roky) holčičky, ale nejde to srovnat. Přesto si myslím, že platí, že svoboda jednoho musí končit tam, kde začíná svoboda druhého. Právě nerespektováním svobody druhého je nakročeno k neschopnosti empatie a k sebestřednosti, protože \"jsem tady já a ostatní mě nezajímají\". A jinak souhlasím s důsledností. Třikrát důslednost. Promyslet si velmi dobře proč to chci takto a s dospěláckým vysvětlením toto dlouhodobě vyžadovat a přes to nejede vlak. Bude z toho podmíněný reflex. A to je správně. Pokud není dodrženo, musí přijít trest. Ten není žádným týráním, je to prostředek k vynucení si určitého modelu chování, který je aniž to dítě ví, důležitý pro jeho prospěch a přežití. Slepá víra, že se to samo spraví v přírodě nefunguje. Je potřeba vložit nějakou energii, pokud chci snižovat entropii... platí to i ve společenských vědách. Takže moje skromná rada: 1) Strategie (definovat co a proč dělat a co a proč ne), 2)Důslednost ve vyžadování (včetně přiměřeného trestu - Igor Hnízdo jak byl oblíbený!) 3)Respektovat svobodu ostatních a učit ji respektovat i mrňouse.
OdpovědětVymazatTo by mohlo vést k cíli.
Jo a důležité je, abys měla jistotu, že pravidla dítě pochopilo, aby byla jemu jasná. Jinak to nebude fér hra ani ze strany rodiče, ani dítěte a bude to jen trápení v hledání jasné hranice. Tu musíš stanovit ty, prostě proto, že máš zodpovědnost.
OdpovědětVymazatKamio,díky za názor. Ta důslednost je nejdůležitější, ale kde ji mám jako dcera víly a netopýra vzít? Vždyť mě vychovávali jednou za půl roku 10 minut vždycky po třídních schůzkách :-D.
OdpovědětVymazatAle trochu jsem poslední dobou přitvrdila a je to lepší. I pro Destruktora, protože jasné mantinely vše v důsledcích usnadňují.
Mno, nemáš zač, mé chabé zkušenosti v této oblasti doháním teoretickou syntézou poznatků a pozorování;-)
OdpovědětVymazatJejejeje, sem se tu v tom teď docela ztratila. Báro, nějaké kontrolní otázky už teďka jsou houby platné. Důležitý je zbudovat ty mantinely nebo aspoň drátěnej plot. Eště teď, kde vzít energii, že? ;o)
OdpovědětVymazat[43] Jaj, Lojzo, ozaj podozrivé... ;o)