Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

čtvrtek 20. prosince 2007

Jednou život štědře dává

a občas také krutě bere.

Minulý týden zemřela pardubická teta a včera jsme byli na pohřbu.

Je zvláštní, jaký jsem měla k tetě vztah.
Moc jsme se osobně nestýkaly, maximálně jednou za rok byl náš pravidelně nepravidelný kontakt. Mezitím někdy proletěly vánoční a velikonoční pohledy, sem tam telefon.
Ale stejně, teď, jak tu sedím, bych každé naše setkání mohla reprodukovat slovo od slova, obvykle bylo hodně zásadní to, co jsme spolu řešily a v čem jsem potřebovala poradit. Sice o dvacet let starší, ale s naprosto stejným pohledem na svět jako já, jen daleko víc zkušeností a umění dobře poradit v pravý čas.
Kromě babičky byla jediná v rodině, která dokázala vidět život takový jako opravdu je a já vždy věděla, že jí mohu říct úplně všechno a ne jen půl procenta, aby z toho nespadla pod stůl, jako by se to stalo všem ostatním. Ono mít za maminku vílu je sice pěkné, ale se starostmi se za vílami chodit nedá.
Její život bylo opravdové NAHORU a DOLŮ a to se vším všudy.
Skvělý bezstarostný život s milovaným chlapem, pak jeho nevěry a rozvod, druhý muž a narození těžce retardované holčičky, jejíž existenci tenhle chlap neunesl a od tety odešel dřív, než jí skončilo šestinedělí.
Když byly malé dva roky, objevil se Muž na celý život. Postižená modrooká slečna mu nevadila, měl ji rád z celého srdce, tak, jako její maminku.
Řeklo by se, to je fajn a žili šťastně až do smrti, ale objevila se nemoc plic a teta trávila několik let své chvíle mezi dušením a čekáním na dárce plic nových.
Jak je asi člověku, který neví, zda dožije rána a ve stejné době zjistí, že mu patří zděděná pole v Průhonicích, za které mu nabídne investor desítky milionů?
To se asi nikdy nedozvím, vím jen, že dárce plic se nakonec našel a peníze z dědictví posloužily na to, aby umožnily trochu slušný život rodině, kde maminka občas skoro nevstane z postele a o postiženou dceru je potřebná denní intenzivní péče a nový táta kmitá a s láskou zajišťuje vše, co je potřeba.
Všechno tohle se neobešlo bez hádek o peníze ze strany jiných příbuzných, ale my s tetou jsme měly to štěstí, že jsme z jiného kolene a tohle všechno nás nijak nezasáhlo a já nikdy nepocítila osten závisti při pohledu na nový dům a mercedes, když jsem zároveň viděla v každé místnosti rozvod na kyslík.
S novými plícemi prožila osm let.
Je to dost?
Je to málo?
Podle toho, co mi říkala, je to hodně, když člověk ví. A ona věděla a podle toho žila.
Teto, sbohem, budeš nám chybět.
 

31 komentářů:

  1. Díky, příběh, který dává naději i sílu do života.... hezky jsi to napsala

    OdpovědětVymazat
  2. Báro,teta si to určitě přečetla a usmívá se a je moc ráda;-) Važme si toho, co máme a připadá nám samozřejmé.

    OdpovědětVymazat
  3. zuzi,a víš co ještě, úplně odbočím, ale musím ti to říct. Pardubická nádražka už neexistuje je tam LaROCKET a můžeš si tam dát sterilní bagetu.Kamio, díky, každý hezký den si pamatuji dvojnásobně!Wu, ráda tě zase vidím!

    OdpovědětVymazat
  4. Jak neexistuje???Ještě v červenci jsem se tam cestou na Kuňku stavoval na pusinkovou polívku... *údiv zklamaného*

    OdpovědětVymazat
  5. Galahade,pusinková už nebude. Já jsem tam koukala jak péro z divanu.

    OdpovědětVymazat
  6. Chmmm......a ČD to považujou za krok kupředu...

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkné a klidné Vánoce Báro!:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mod,pěkné a klidné vánoce? co to je? To je nějaké exotické zvíře?

    OdpovědětVymazat
  9. Neeeeee......to se maže na chleba přece...

    OdpovědětVymazat
  10. Bára: jo jo, dlouho jsem nekomentoval, ale nahlédám pravidelně [úsměv]

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím že ten druhej manžel nebyl chlap... :-/

    OdpovědětVymazat
  12. smutekPardubická nádražka neexistuje .... smutná záležitost, ještě že jsem ji stihla zdokumentovat... Báro, dovolíš?:http://rozvedena.bloguje.cz...m.php

    OdpovědětVymazat
  13. Galahade,...tak na chleba... uvidíme... (veselý pohled z okna psychiatrické léčebny)Teo, ten druhý byl paskřivec, ale možná lepší, že zmizel, mohle přijít ten lepší.zuzi, doufala jsem, že to uděláš, já to nestihla u tebe najít. Díky!

    OdpovědětVymazat
  14. Baru......myslím, že přípustné je jakékoliv pečivo. Hlavně jestli správně loupeš banány...

    OdpovědětVymazat
  15. galahad: teda to jsou asociace... od pečiva k banánům... *udivený ksichtík, tajně potutelně se přitom usmívající*

    OdpovědětVymazat
  16. ve svym nestesti ale mela stesti na skvelyho chlapka, to se taky jen tak nevidi...

    OdpovědětVymazat
  17. k 9.noo já jen chtěla říct něco milého:-)

    OdpovědětVymazat
  18. Hezká formulace-\"je to hodně, když člověk ví\". Vím a děkuji za každý nový den a nevadí, když se ho někdo občas snaží pokazit.

    OdpovědětVymazat
  19. Já teda nevím, ale mě se jako Pardubákovi po staré nádražce moc nestýská... Co ten bufáč vedle? Ten doufám vybourali taky. Budu se tam muset zajít podívat.

    OdpovědětVymazat
  20. uprimnou soustrast Baro. Nezbyva nam nez doufat ze i za nami bude jednou nekdo chodit jako za nekym moudrym a dobrym, \'kdo vi\'.

    OdpovědětVymazat
  21. Včera moje máti zrovna telefonovala předvánočně se svojí švagrovou, mojí tetou z Pardubic. Ale moc veselé telefonování to nebylo. Takže jsem to velmi dobře pochopila, i když tady se o rodinné trable a finanční injekce vůbec nejedná, tak stejně vím, že už tu věk hraje jednu ze svých posledních melodií.

    OdpovědětVymazat
  22. Wu,[11]já to mám podobně.Galahade, my v léčebně banány nedostáváme, když jsem byla na hospitalizaci v zoo, tam nás krmili lépe a banány jsme si směli loupat sami, ale většinou to nikdo nedělal.ještěrko, Galahadovy asociace, to jsou salta s kotrmelci

    OdpovědětVymazat
  23. Báro, upřímnou soustrast. Musela to být silná a moudrá žena.

    OdpovědětVymazat
  24. Mod,je samozřejmě pěkné, když něco řekneš, ale v podstatě bys ani nemusela, stačí, když se mi tu zjeví tvůj avatárek.Buteo, ty dobře víš o čem to je. Někdy na to, my ostatní, zapomínáme.Johnny, bufáč nevím a stará nádražka, to jsou vzpomínky na dětství a pročekané hodiny na zpožděné rychlíky. Jinak byla nic moc, ale ty vzpomínky... viděla jsem tam sedět dědečka s babičkou... a teď toho musím nechat nebo bych se rozbrečela.spoon, ty vůbec nemusíš mít obavy, ty umíš potěšit už teď. Zrovna ten tvůj přímočarý pohled na \"jádro pudla\" pomůže víc, než si myslíš.Elizo, mívám pocit, že se vzdálenější rodinou máme daleko lepší vztahy než s tou nejbližší.

    OdpovědětVymazat
  25. felixo,díky, ona byla \"baba do nepohody\". Byla skvělá.

    OdpovědětVymazat
  26. Tve tete preju do nebe to nejlepsi.A docela presne vim, jak se citila (jak se citi clovek, ktery nevi, zda se dozije rana).Plice jsou potvory... kdyz je ma clovek zdrave, ani nevi, ze by si toho mel vazit...

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Báro,krásné i smutné. život..hezké vánoce!

    OdpovědětVymazat
  28. Smutné a těžkétéma takhle qánocům, ale co naděláme, život dává a bere, kdy se mu zachce.Je fajn, že občas napíšeš :)A krásné vánoce, bez ohledu na cokoli, prostě krásné.

    OdpovědětVymazat
  29. Bohatství se častokrát neměří tím, co získáme. Spíš tím, co nenávratně ztratíme.

    OdpovědětVymazat