Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

sobota 7. března 2015

Primal Blueprint, paleo, pryč s pšenicí a chemikáliemi v jídle, Whole30,

říkejme si tomu, jak kdo chce...


Dlouho jsem nevěděla, jak tohle téma uchopit, ale zkusím popsat fakta a něco z toho vypadne :)

Začalo to tím, že jsem narazila na recenzi knihy Jídlo na prvním místě. Zaujalo mě to, knihu jsem si stáhla hned do iPadu a pak četla, projížděla odkazy, koukla na videa... Krásně popsané je to tady tady, nebudu se opakovat. U mě ovšem nebyl spouštěcím momentem zdravotní stav, ale spíše jakási únava a nespokojenost s tím, co jím.

Když zůstanu u programu Whole 30 (30 proto, že je třeba vydržet alespoň 30 dnů) je povoleno (stručně):
zelenina a maso (může se i tučné, pokud je bio) - největší opora programu, dále ryby, mořské plody, ořechy, ovoce a vejce.
Jak jednoduché.
V tu chvíli jsem zjistila, že dosavadní těžiště mého jídelníčku je v zakázané zóně a že kromě jídla budu muset úplně změnit nakupování, vaření, uvažování, režim dne... zkrátka všechno, protože nebudu moci:
mléčné výrobky, vše z obilí - pečivo a těstoviny, vše, kde je rafinovaný cukr a med i umělé sladidlo, oleje ze řepky a slunečnice, luštěniny, rýže, alkohol...

Dobrá motivační kniha se pozná podle toho, že už když je člověk u třetí kapitoly, chce honem začít, ihned, okamžitě, teď hned.
Hurá do ledničky, plátek masa na pánvičku, obložit zeleninou, jupí... Jenže hned v tu ránu přijde prozření: "A co budu sakra snídat?"
Takže zpátky na net a hledat inspirace.
Sbohem jogurte s müsli, kávo a bagetko, třebaže celozrnná.
Start jsem odložila o týden a těch 7 dnů jsem věnovala teoretické přípravě a pozvolnému ubírání pečiva (a také ještě klasické oslavě svých narozenin, cha cha).
Velkou podporou mi bylo, že jsem do toho nešla sama, byly jsme na to s Kapitánovou dcerou dvě a to se časem ukázalo jako největší deviza.
Nastal den D, posnídaly jsem strouhanou mrkev s jablkem, skořicí a ořechy a pak už jsme jely, jak nejlépe jsme dokázaly.

Co to obnášelo:
Mnohem častější nakupování, protože zelenina ani ovoce nejdou nakoupit na týden dopředu. Kupodivu cenově to nebyl nahoru až takový skok, protože maso je sice drahé, ale ani pečivo a mléčné výrobky nejsou  zadarmo. Řekla bych, že jsem za potraviny utratila asi o 1500 měsíčně více. Co byla zabíračka (a tam se právě skvěle projevilo to, že jsme na to dvě), bylo neustálé krájení, loupání, zpracovávání, vaření. K žádnému jídlu člověk nepřijde jen tak, že roztrhne sáček a vypadne svačinka. Každé jídlo znamená přípravu dopředu a pokud jsme obě byly v pracovním procesu, znamená to, dobře si vše promyslet den dopředu před nákupem. Kdo tohle nedá, dřív nebo později se mu to vymkne z ruky.
U Berušky to ještě komplikoval fakt, že v tu dobu byla na brigádě v baru s rychlým občerstvením. Takže kdyby si den předem nenachystala krabičky, musela by vzít za vděk langošem a to je fakt blbá smrt. Já, často na cestách jsem byla občas nucena zaimprovizovat, grilované kuře bez kůžičky někde v supermarketu a k němu na záchodě umytá paprika mě několikrát vytáhly z hladu, zaviněného mým lajdáctvím předchozí den.

Pocity:
Trochu jsem nechápala neustálé varování autorů knihy, jak je to těžké vydržet, jak se musíme vzepnout k tomu, abychom začali a jak nám bude na začátku možná špatně, když ze dne na den utneme hlavní drogu - cukr. U nás se naštěstí nic takového nekonalo, asi bylo moje tělo nějak vnitřně nachystané. Bavilo mě vymýšlet recepty, improvizovat u sporáku na variace vyčtené na internetu, ale vítězila jednoduchá jídla, neměla jsem potřebu vyrábět "zakázaná jídla" z "dovolených surovin", jak je tato urputná snaha někde vidět.
Asi po 14 dnech jsem přestala být unavená hned po probuzení, cítila jsem se fyzicky velmi dobře, jako už dlouho ne. Vzala jsem to opravdu poctivě a první dva měsíce jsme ani jednou nešláply vedle. Třetí měsíc jsem si dovolila jedno espresso denně a sem tam kousek hořké čokolády. Chyběl mi jogurt, cukr ne.    
Podvědomě mě děsily velké dávky vajíček a masa, ale v průběhu dodržování programu (asi 85.den) jsem šla na preventivní prohlídku k obvoďákovi a krevní obraz jsem měla v naprostém pořádku.
Jediný, ale urputný zdravotní problém, který mě trápil asi rok a půl, byla krutě bolavá pata na levé noze. Všichni mě děsili jakousi ostruhou, která se musí operovat nebo ničit RTG, ultrazvukem, obstřiky, rázovou vlnou, ozářkami... Co člověk, to jiná báchorka a já jsem statečně kulhala a bála se to nějak řešit. Poctivě řeknu, že nevím, zda to má souvislost, ale po 4 měsících změněné stravy jsem se takhle jednou vrátila z dlouhé procházky a co to je? MĚ NEBOLÍ PATA!!! A u toho už zůstalo. Bolest byla pryč.
V knize vysvětlovali, že díky lepku "běží" v těle různé skryté záněty, které mají za následek různé těžko diagnostikovatelné bolesti, únavu a jiné nepříjemnosti. Pokud to zafungovalo takto u mě, nemohu dokázat, ale daleko důležitější je, že mě to od té doby nebolí.

Co dál?
Celkem jsme vydržely 3 měsíce, čtvrtý měsíc (týden nekázně na dovolené v Tatrách) jsem si přidala bílé jogurty z farmy, nechala espresso, takto jsem bojovala ještě další 2 měsíce již sama a na dovolené v říjnu v Řecku jsem to vzdala.
Zaznamenala jsem 7 kilogramový úbytek váhy, to bylo potěšitelné a cítila se fyzicky hodně dobře.
Jsem rozhodnutá od dubna zase začít a psát si (možná i na blog) co jím, protože mnoho dobře vymyšlených receptů jsem už zase zapomněla a je mi to líto, budu se tou logistikou muset prokousávat zase znovu. Tentokrát se ke mně chce připojit Kapitán, to by mě mohlo hodně podržet.

Co mi to dalo:
Začala mi chutnat neslazená káva, zvykla jsem si, že když mě honí mlsná, řeším to zeleninou nebo oříšky a ne sušenkami, už se do našeho jídelníčku nevrátilo nic z polotovarů a potravin, kde jsou různá éčka, chemikálie, barviva a vycpávkové náhražky. Z toho plyne, že mnohem více vařím, ale to mi nevadí. A také, že v jednoduchosti je krása. Proč do pohankového koláče s tvarohem rvát třeba pudingový prášek (podle původního receptu), když to není nic jiného než škrob s umělým aroma a umělým barvivem a koláči to nijak chuťově neprospěje.
Mám to štěstí, že mohu nakupovat produkty rovnou z farmy a že mi to ti moji chlapi jí a chutná jim to. Zejména Matýsek, s ním se musí opatrně, školní jídelna se na něm hodně podepsala a jednu dobu jsem byla hodně zoufalá, že bude jen na těstovinách a hranolkách... naštěstí není :)
Sníme mnohonásobně více zeleniny a ovoce než dřív a hustým sítem prošly i naše oblíbené restaurace. Moc jich nezbylo, ale jsou.

A slovo na konec?
Byl jeden strašně zdravý a přejelo ho auto - neboli nic se nemá brát smrtelně vážně!
Když jeden den neuteču křupavému croisantu, je to sice škoda, zase si narvat do střev mouku, ale druhý den se dá pokračovat v pohodě dál a nehroutit se.

26 komentářů:

  1. Krásný přehled. Držím palce do nového startu - ale s tak pozitivní zkušeností to půjde samo ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wu, už se mi kolikrát něco povedlo a když jsem si myslela, že teď už to tedy dokážu kdykoliv, tak to neklaplo, protože začátečnické nadšení má větší sílu, než jsem původně předpokládala. Ale to asi nebude tento příklad, tady si o to tělo říká samo.

      Vymazat
  2. Mě by zajímaly některý ty recepty - protože mě prostě nenapadne, jak jinak kombinovat maso a zeleninu, než je upéct. Překvapivé je, že já - takový žrout, jsem asi člověk, kterému by taková strava vyhovovala a který ji vlastně do velké míry konzumuje. Mléko nepiju, pečivo mi leze krkem. Maso a pečená zelenina je pro mě optimální.
    Akorát luštěniny a rýže že se taky nejedí? To je blbý, protože kde brát hmotu, množství, které potřebuju... Já bych zeleniny musela sníst vagón, abych neměla hlad. Proto jím hodně masa.
    Na sladký nemám chuť už několik let. Jím ho z nouze - když mám hlad a nemám nic po ruce k jídlu, sním sladký.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, já bych z toho nedělala žádné dogma, trocha rýže a luštěnin jako příloha je určitě lepší než rohlíky.
      Hodně jsem vařila husté vývary, kdy stála vařečka a základem bylo vařené hovězí a zelenina všeho druhu. Mělo to výhodu, že to bylo v ledničce hned k dispozici... ale nějaké recepty sem určitě dám, už jen jako protislužbu za to, jak sama chodím pro inspiraci na jiné blogy :)

      Vymazat
  3. V pohodě Baru - ono k tomu croissantu můžeš utíkat pravidelně týden co týden bez zničujícího efektu na dosavadní snažen. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, chápu, nejlépe bude dát si croissant tak 500 m do domu :)

      Vymazat
    2. Tak jsem to nemyslel:-)
      Řiká se tomu, tušim, Ferrisovská sobota a nejde o nic jinýho, než řízený obcházení tý diety. Prostě si stanovíš jeden den v týdnu, kdy si dovolíš dát si k snídani uchtu s povidlama, k obědu burger s hranolkama večer pizzu zalitou pár pivama... Mělo by to být pravidelný a zbylý dny musíš držet. Pak se nic nestane, ani když se v tom jednom dni úplně "zprasíš";-)

      Vymazat
    3. No, kdyby šlo prvoplánově o dietu, tak je to asi v pohodě. Pokud mi jde o vyčištění organizmu, tak by mi tam ten "prasečí den" ideově nezapadl :)

      Vymazat
    4. Jasně... ona je to spíš motivace, resp. uklidnění pro lidi, který se bojí vlastní slabší vůle.
      ...nebo pro jiný lidi, který se připravujou na nějakou bejkárnu, jako je třeba tohle: http://www.gladiatorrace.cz/, v rámci přípravy skočej po hlavě do ketodiety a zároveň ale nechtěj cucat mattonku, když jdou s kamarádama do hospody...

      Vymazat
  4. Nic proti tomu, pokud to fakt to funguje. Ale teda, že by v mase nebyly vůbec žádné chemikálie, to bych se dost divila. A to jsem momentálně maso(avšeostatní)žravec jako vyšitej. Pokud bych toužila vyzkoušet tuhle verzi výživy, asi bych naflákala zásobu maso-zeleninových směsí do mrazáku a postupně je užírala. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oby, nejen, že v mase jsou chemikálie, ale i v té kopě zeleniny, kterou stále chroupáme toho bude asi dost! Je to náročné, i když jsem opravdu poctivě hospodařila na zahrádce, stejně jsem nikdy soběstačná nebyla. Takový život nevedu, abych si většinu jídla vyprodukovala a ani vést nechci. Podprahově mám nepříjemný pocit z přítomnosti různých chemikálií i v potravinách, na kterých to přímo není uvedeno, ale to už je taková doba, ve které žijeme... Tím spíše nechci jíst polotovary, na kterých ty divné látky jsou rovnou vyjmenované.
      Postupné užírání z mrazáku mě rozesmálo. Ty jsi takový skvělý praktik :) Ale pro mě to není, nepoužívám mikrovlnku, zapomínám si vyndavat zeleninu z mražáku s předstihem... už se vidím, jak s hladem žužlám na jazyku zmrzlé hovězí kostky :)))

      Vymazat
    2. To je jasné, v dnešní době té chemii nikam neutečeme, takže se na ni budeme muset aklimatizovat. ;-) Mně se to dobře teorizuje, když nemám šajn vo co de - hlavně, že jsem tuto výživu doporučila, teda doporučila jsem mu, aby se na to mrkl, jednomu kamarádovi, kterému nedávno zjistili zvýšený cholesterol. :-D Hehe, ty tvoje zmražené hovězí kostky by se super hodily v parném létě - hlavně je nakrájej dost nadrobno před zamrazením. ;-) A na mikrovlnku bacha, s tou bývají potíže. Mně vybuchlanedávno talíř a ani Judr Jahelka s ní nemá nejlepší zkušenosti: https://www.youtube.com/watch?v=M6jV1hMCE50

      Vymazat
    3. Na tu tvou mikrovlnku jsem nedávno zírala! Jahelka mě rozesmál, tuhle neznám :DDD

      Vymazat
  5. Hm. Jak říkal jeden můj kamarád, každý svého štěstí ohněstrůjcem. Jestli ti to dělá dobře, tak pokračuj. Já osobně na nějaká éčka kašlu a dost mě žere propaganda různých foodnazis, kteří vidí "é" a omdlévají. Všechno, co jíme, jsou nějaké chemické sloučeniny...
    BTW: Osobně vůbec nesladím, i když z jiného důvodu, ale můžu tě ujistit, že rafinovaný cukr se od surového liší jen cenou (u surového je podstatně vyšší, protože je "in").

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To pak ovšem ztrácí logiku, ne? Rafinovat se s tím a ještě na tom nakonec prodělat (nebo aspoň vydělat podstatně míň, než méně pracným zpracováním). ;-)

      Vymazat
    2. Jago, jak jsem hledala na netu inspiraci o vařit, tak jsem našla nejrůznější až extrémisty a to už jsem z jejich stránek utíkala, to se fakt nedalo. Tím rafinovaným cukrem jsem myslela všechny cukry, které musel někdo vyrobit. Ať už to dělal rafinovaně nebo surově, rozhodně je lepší se jim vyhnout. Nedávno jsem četla v MFD, že v ČR se spotřebuje 40 kg cukru na osobu ročně. Pomooooc!

      Vymazat
    3. V tom máš pravdu, sacharidů je ve stravě i tak dost.

      Vymazat
  6. nejak sa mi nedá komentovať :-(

    OdpovědětVymazat
  7. aha, už som na to prišla. zložité ;-)
    nohm, mám dojem, že Jago má asi pravdu.

    OdpovědětVymazat
  8. 7 kilogramový úbytek váhy môže byť tiež dôvod, prečo ťa už nebolí päta ;-)
    aletojefuk, hlavne, že ťa už nebolí (aj mňa boleli, obe)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV, nejvíc mi to dalo, že jsme začali jíst jednodušeji a přitom mi to připadá, že jíme mnohem pestřeji.
      Zařadil jsem do jídelníčku také zeleniny, které by mě předtím ani nenapadly. Třeba batáty, různé druhy dýní, lilek, červenou řepu ... to jsem předtím uměla upravit nějakým jedním způsobem a konec.

      Vymazat
    2. Takový lilek na drobné kostičky nakrájený, podušený a smíchaný se strouhanou nivou (možno vylepšit i osmaženou slaninou) je skvělé žr... ehm jídlo. Podáváme s kuskusem. :-)

      Vymazat
    3. S nivou jsem měla dlouho potíž, roky mi nepřišlo na mysl, že bych měla něco takového pozřít. Ale teď si občas dám, ale mám to jako s brynzou - opatrně :) U mně by to vypadalo - lilek dobře okořeněný, slaninka mňam, kuskus - skvělý nápad jako příloha.

      Vymazat
  9. tak to je iste super! vidíš, to ma vôbec nenapadlo. pre mňa je veľazeleninyjedenie vec úplne prirodzená, napr. tekvice viem pripraviť asi na sedem spôsobov. máme tri záhrady ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, někdo to má jako přirozenost, někdo si k tomu musí dojít. My jsme jedli zeleniny dost, ale tak nějak pořád "na jedno brdo". Teď je to větší zábava :)

      Vymazat
  10. To je krasny Baro, zdravim a drzim palce xx

    OdpovědětVymazat