O sluníčku, MotorTechně

a usušeném prádle

Včera byl klasický dubnový den, který pravidelně uvádí lidi ve zmatek stran vhodného oblečení.
V ulicích nebyla nouze o nevšední kombinace typu kožešinové kozačky, sukně a topík bez rukávů. Na maloměstské pohodové náměstí se po zimě vrátili na své lavičky pozorovatelé života a ve tvářích se jim usadil vševědoucí úsměv. Dobře vědí, že sluníčko jim zase svlékne hezká děvčata do minimálních oblečků. Jak to tak dnes vypadá, nebudou muset ani dlouho čekat. Venku je krásný den a skoro se z  toho stává tradice, kterak hlásím, kdy jsem poprvé pověsila ven prádlo. Tak tedy dnes. Už je i usušené a poskládané, taková já jsem vzorná, když mám na stole práci, která mě nebaví.

Musím se vrátit k víkendu. V sobotu jsme nemohli chybět na MotorTechně v Brně a i  když byla logistika přesunu do Brna velmi složitá, vše se povedlo a podařilo se nám strávit skvělý den mezi starým harampádím (ježyšmarjá, čím dál víc předraženějším) na volné ploše, nablýskanými veterány v kulatém pavilonu Z a zanotovali si na stejné téma s panem redaktorem Vojtou Švarcem, že víc než nákupy, už je MotorTechna zajímavá spíše vzájemnými setkáními.

Ovšem okolo stánku Motor Journalu  nikdy neprojdu jen tak, letos jsem se sice držela, ale stejně mně sama do náruče skočila krásná knížka pro malé chlapečky (a dost možná i holčičky) od sympaťáka Martina Sodomky - Jak si postavit auto.
Zaujal mě nejprve autor - člověk, který se jmenuje Sodomka... už při vyslovení jeho jména okamžitě vyskočí představa krásných aut první republiky. Kdo by neznal firmu Karoserie Sodomka z Vysokého Mýta!!! A i když je autor od vedle, ze Svitav, nepodařilo se mi vypátrat, zda je to jen náhodná shoda jmen nebo nějaký potomek slavného zakladatele Josefa Sodomky.
Pohádka o tom, jak si zvířátka postavila auto je překrásně ilustrovaná a názorné popisky poučí nejen dítě, ale i čtoucího rodiče, sama jsem s knihou strávila včerejší večer, jen co Matýsek usnul, pustila jsem se do prohlížení a moc jsem si to užila.
Jen kousek citace první stránky:

Píše se rok 1964. Je to doby, kdy po světě jezdí nejkrásnější automobily, benzín nestojí skoro nic, rychlost mimo město je neomezená  silnice jsou prázdné. Zkrátka pohádka. podobně jako následující příběh, který se odehrál na kraji jednoho velkého města.

Následují jednotlivé kapitoly s názvy:
Rám
Nápravnice
Pružina s tlumičem
Přední náprava
.
.
.
.
Karburátor
Rozdělovač
.
.
.
Design
Výroba karoserie
.
.
Zkušební jízda

No, co vám budu povídat, je to skvělá knížka!

Na poslední straně je upoutávka, co má autor ještě v plánu napsat a nakreslit a z toho mě velmi zaujalo Jak postavit dům, tu si určitě koupím, abychom se mrkli, co jsme udělali dobře a co ne! Škoda, že už máme postaveno :-)
Jak postavit letadlo už vyšlo a ještě je v plánu Jak postavit motorku, to si s Matýskem také užijeme.

Z Motortechny jsme dost spěchali domů, ale i tak jsme asi třikrát zmokli.

V neděli jsme oslavili babiččiny narozeniny a jeli kouknout na stavbu, jak se činí obkladač. Přibyl mi tak další článek do připravované story o naší dřevostavbě, protože jen zoufalci musejí na hotovou anhydritovou podlahu lít další a další vrstvy samonivelační hmoty, aby se dopracovali k jakés takés rovině.

A neděle večer? Udělali jsme si s Maťulkou parádní pelíšek na rozložené sedačce, stulili jsme se spolu pod jednu deku a spali a spali.

Byl to opravdu náročný víkend.