Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

středa 20. března 2013

Jak se rodí anděl


Nedokončená sága o jedné soše


Dnes je jiná doba a řekla bych, že málokdo si nechává dělat u sochaře na zakázku velké umělecké dílo.
A protože mám možnost být u zrodu takové sochy z té největší blízkosti, ráda se podělím o své krásné zážitky.

Začalo to tím, že u nás zemřel náhle a nečekaně, uprostřed rozdělaných projektů, farář. Teprve pětapadesátiletý, charizmatický, nesmírně oblíbený člověk, za nímž stála spousta práce. Svou nezměrnou energii vložil do  vybudování centra pro děti z narušených a problematických rodin, které jim pomáhalo začlenit se do normálního života a neskončit na ulici. Při veškerém svém vytížení byl vždycky ochoten naslouchat a pomoci každému, kdo ho o to požádal.

Na jeho pohřeb se sjely stovky lidí z farností, kde během svého života působil a kde nechal nezapomenutelnou stopu své duchovní práce.
Řekla bych, že takovou akci naše vesnička ještě nezažila, otec Jan byl opravdu nevšední osobnost.
Rodinu moc neměl, náklady si musela vzít  na starost obec a všichni truchlící to velmi kladně vnímali a situace, které následně vznikla byla velmi spontánní.
Lidé z daleka i blízka volali, ptali se na hrob a nabízeli peníze na zhotovení důstojného náhrobku.
Během pár měsíců se vybralo neskutečných téměř 200 tisíc korun a bylo nutné rozhodnout, co s nimi.
Oslovili jsme jednu místní sochařku a dohodli se s ní, že udělá návrh nějaké sošky na farářův hrob a zároveň s tím se konečně vyřeší jedna stará bolest - vytvoření pietního místa pro kněze, kteří u nás působili v minulosti a jsou pohřbeni jinde nebo nikdo neví kde.
Bohužel, po půlroce jednání se sochařkou, tato naprosto zklamala veškerá očekávání dodáním divného pseudokubistického kusu hlíny s náznakem jakéhosi rubáše a svatozáře. Naštěstí zatím pouze v měřítku 1:10 a obec tohle zklamání stálo "jen" 10 tisíc.
Horší byl ten ztracený půlrok, dárci peněz začínali být nervózní, že se nic neděje a co je s jejich penězi, a my museli začít zase od začátku a hledat opravdového umělce a ne pančelku ze ZUŠ.

Jako dar z nebes přiletěl tip na jednoho šikovného restaurátora a sochaře, který bez průtahů dodal téměř obratem náčrtek svojí představy a všem se to tak líbilo, že sepsání smlouvy bylo dílem pár dnů.
To bylo před rokem.
Termín zhotovení byl asi půl roku, instalace sochy se měla uskutečnit zároveň s vysvěcením kněžského hrobu, veliké to události pro celou farnost.
Bohužel, celá sláva se nakonec musela obejít bez sochy, nestíhalo se. Nepomohly ani nápadně nenápadné narážky na jeden bod smlouvy o dílo, kde byla uvedena výška penále za nedodržení termínu. Vytrhni si z dlaně chlup, když tam žádný není!
Co je nám platné penále, když potřebujeme sochu.
Nepříjemností kolem toho bylo dost, ale pak jsme museli přestat tlačit na pilu, do věci zasáhla vis major a pan sochař onemocněl.

Dnes už vím, že na umělce se nesmí tlačit a že on při své tvorbě potřebuje čas jako nikdo jiný.
Je březen a my byli pozváni do jeho ateliéru v tom nejhistoričtějším srdci Olomouce a bylo to jako vstup do jiného světa. Jednoduchá místnost a v ní nic jiného než nadživotně veliký nádherný anděl zhotovený zatím z hlíny, čekající na naše vyjádření.
Překrásné elegantní linie, křídla, ač z těžké hlíny, působila lehoučce a měkce, jemně modelované mužské ruce v kontrastu se žensky útlým tělem nesmírně vyvážené mužské a ženské rysy, vždyť anděl je bezpohlavní bytost a přesto působí tak věrohodně. Jak dokážou něčí ruce vtisknout do pětiset kilogramů hlíny tolik života a zdání pohybu, když anděl jen klidně stojí a dívá  se a přesto nepůsobí staticky. Byla jsem okouzlená a naprosto jasně jsem viděla, že se vyplatilo počkat.

Skica




                                                      


(omlouvám se za kvalitu snímků, v ateliéru bylo velmi prašno a šero)

Sochu ještě čeká dlouhá cesta, než bude zdobit náš hřbitov.
Musí se na základní hliněný model udělat forma, v ní se zhotoví sádrový odlitek a ten teprve poslouží jako vzor pro přenesení všech linií do pískovce.
I výběr správného pískovce by zde vydal na jeden odstavec, já se jen omezím na to, že královodvorský pískovec byl shledán příliš tvrdým a tudíž nevhodným a vybírat ten vhodný kámen nakonec pojedou znalci do Polska.
Ideální představa je socha z jednoho kusu kamene, ale od toho je příroda přírodou, že ani ten největší odborník při pohledu na kvádr nepozná, zda se na některém tvarově choulostivém místě neobjeví nějaká žilka či prasklinka, která změní plány sochaře.
Hotový anděl bude mít kolem osmiset kilogramů a tak i jeho správné uložení u náhrobku bude náročné a zodpovědné.
Ale já už tomu po dnešku vidím dobrý konec.

P.S. Nikdy si neberte sebou do sochařského ateliéru osmnáctiměsíčního zbojníka, který drží v ruce na schodech nalezené malé ostré kladívko.

----------------------------------------
20.3.2013

Tenhle text se váže někdy k únoru 2009. Hodně mi pomohla ta poslední zmínka o 18 měsíčním zbojníkovi :)

Přeskočím v čase do současnosti.

Nebudu napínat, socha stále není!!!

Poslední termín, který se všichni zúčastnění zavázali dodržet bylo září 2012, kdy se konala mše k nedožitým šedesátým narozeninám otce Jana.
Už v srpnu bylo jasné, že ani toto datum nebude konečné, reálné hrozby totálního ekonomického zničení sochaře i jeho společníka (smlouvy jsou sepsány opravdu dobře) se úplně minuly účinkem, vybrané zálohy za neodevzdanou práci ve výší mnoha set tisíc korun jakoby nic neznamenaly.

Věřící jsou nesmírně zklamaní, všichni kolem naštvaní (eufemismus) a slovo "Anděl" se nesmí vůbec vyslovit.

... pokračování někdy příště...

14 komentářů:

  1. ajaj, napsala jsi to hodně napínavě, ten konec byl tedy podpásovka :(
    pokračování někdy příště snad bude pozitivnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Trochu se už bojím ptát, ale až bude socha na svém místě, tak to určitě nepřehlédnu :)

      Vymazat
  2. Řekl bych, že tyhle realizační bolesti provází lidstvo už od nepaměti. Po vlastních zkušenostech s řemeslníky (a sochař v podstatě takovým řemeslníkem je) musím konstatovat, že vaše očekávání byla nerealistická i když máte nepochybně právo dostat to, co žádáte.
    Člověk si po čase samozřejmě položí zásadní otázku "Proč?". Nevymyslel jsem jinou charakteristiku než tuto: "Tzv. řemeslník je prototypem člověka ovládajícím řemeslo, ale většinou naprosto postrádá organizační schopnosti, což zásadním způsobem ovlivňuje především termín dodané práce." Řešením je možná existence osoby (něco jako drába), která bude takříkajíc bdít nad výkonem vašich požadavků. Na stavbě se tomu myslím říká "stavební dozor".
    Osobně se mi tohle řešení příčí, protože řemeslník by snad měl provést to co slíbí, ale realita je prostě jiná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle komentář jsem si měla přečíst tak před rokem a půl,kdy jsem začínali stavbu našeho domu. Všechno tam probíhá přesně tak, jak jsi napsal. Máme skvělé řemeslníky, kteří ovšem úplně postrádají jakoukoliv organizační schopnost. Proto jsme se nestěhovali v listopadu - prosinci, ale vidím to tak na duben - květen. Fakt jsem si kdysi myslela, že lidi udělají, co slíbí... pěkně naivní! Náš stavební dozor je k ničemu, bude to pěkná komedie, až si přijde říct o peníze za nic!

      Vymazat
  3. Ajjaj... na jedné straně vítaný důkaz lidské sounáležitosti a úcty k něčemu dobrému a zaslouženému, ničený pak stranou opačnou. To je velká škoda. Snad to bude mít nějaké řešitelné rozluštění, přesněji výsledek, který lidé původně chtěli, čas mezitím vezme čas.

    Občas mám podobné problémy se sebou - víme o čem mluvím, že :-) Coby výsledek nějaké "duševněumělecké" práce taky někdy obhajuju své opožděné termíny, ale až takhle, to zas ne, tam naštěstí ještě nejsem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle opravdu přesáhlo všechny meze, dokonce se ozvala konkurence, že sochu dodělá!!!
      Lidé, co dali svoje peníze jsou hodně rozladěni.

      Vymazat
  4. P.S.: Nad mou hlavou by mi takový anděl určitě nevadil, ale u faráře... - nenamítal někdo, že je socha trochu víc eroticky laděná?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jirko*, socha je přesně taková, jaká má být. *potutelný mrk*

      Vymazat
  5. Termín, termín... čo znamená termín pre skutočného umelca? Vieš, aké problémy mal s termínmi Leonardo? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, je to těžké. Však si také myslím, že s obyčejným člověkem by bylo už dávno krutě zatočeno. Všeho s mírou! Hodně umělců se stalo slavnými po své smrti, ale nevím ani o jednom, jehož dílo by se po jeho smrti dodělalo! I když se jedná o anděla!
      Asi není strážný. Kdyby byl, už by se určitě dovytesal sám.

      Vymazat
    2. No, když si vzpomenu na barcelonskou katedrálu Sagrada Familia nebo na našeho sv. Víta...
      To ovšem vašeho dodavatele neomlouvá. :-(

      Vymazat
    3. No jo, tvůj komentář mě rozesmál. Zkusím tenhle postřeh poslat dál, až zase budu u nějakého zoufání!

      Vymazat
  6. Týbrďo, tolik peněz a opravdová socha - dílo!

    Mně ta socha hrozně připomněla autoportrét Dürera v dětském věku (to ovšem není socha, ale obrázek):
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Self-portrait_at_13_by_Albrecht_D%C3%BCrer.jpg

    Ale teď jak ten obrázek vidím, tak už mi ho anděl nepřipomíná. Možná jsem měla v hlavě ještě jinej obraz. Spíš Davida od Donatella anděl připomíná - i když tělo má víc holčičí:
    http://www.cavetocanvas.com/post/5143796465/david-donatello-c-1446-1460

    Tak já nevim - nějak mě to uneslo a inspirovalo :)
    Už aby byl anděl na místě! Pak by se vidělo.

    OdpovědětVymazat
  7. Donatellův David (spíše něžný Davídek) má v sobě jistou ženskost, zrovna jako tenhle anděl má mužské prvky. Třeba ty ruce a paže.
    Jsem moc zvědavá, zda se v konečném provedení neztratí ta něžnost, pokud se to podaří uchovat, bude to krása. Anděl by, podle některých, měl být nepohlavní bytost, ale to se lépe řekne, než udělá.

    OdpovědětVymazat