Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

pátek 29. června 2012

Přelomové texty


Za ty roky, co čtu blogy jich kupodivu zas až tolik nebylo, ale ty, které mám doteď v paměti, na mě měly ohromný vliv. Jejich společným jmenovatelem bylo to, že mě někam v životě posunuly.


Ten, o kterém chci dnes napsat, mi život úplně převrátil.

Nevěřícně jsem četla slovo za slovem, jak Jirka* popisuje přesně věci, které mě už nějakou dobu soužily, dokonce dodal odborné pojmenování a odkazy, které jen dokreslily to, že prokrastinace se mě opravdu týká. Nečekaně vytrysklé emoce jsem se nějak snažila vtělit do komentáře, ale na Bloggeru komentovat nebylo jen tak a bez nějakého účtu jsem se ke slovu nedostala, vzkaz autorovi blogu  nebo nějaký kontakt jsem též nenašla, tak jsem se svým zjitřeným prozřením zůstala sama, postupně pročetla všechny odkazy, našla si další a hodně jsem o nich přemýšlela ve vztahu k sobě a hledala na sebe nějaký fígl, jak z toho ven. Páč když je to diagnóza, musí na to existovat i nějaké protijedy, to je jasné.
Není to tak jednoduché. Dokázala jsem přesně vystopovat, kdy jsem do takového sebedestruktivního stavu zahučela a od toho jsem se chtěla nějak odrazit. Jenže jsem  nevěděla jak.
Lidi kolem mě jeli v různých mutacích základní metody GTD, ale to je jiná disciplína.
Hodně se na mém stavu podepsala deprese z rozpadeného manželství a kdybych se nechala prokrastinací ovládnout úplně, ohrozilo by to všechny plány a koneckonců v důsledcích i moji naprostou finanční samostatnost. Ono, neplnit termíny lze jednou, maximálně dvakrát, potřetí jsem bez práce.
Jít k doktorovi? Kam? K jakému? To je blbost. Jednou jsem s depresemi byla v lékařské péči a dostalo se mi pouze doporučení ať začnu pravidelně sportovat a že to přejde...

Hledala jsem na internetu nějaké psychology, četla o reiki, našla jsem hory solidních i obskurních metod, jak dosáhnout harmonie, ale ke konkrétní akci jsem se nějak neměla. Že by opět projev prokrastinace?

Andělé stáli při mně.
V přibližně stejném čase se i malý Matýsek potýkal s problémem. Nechtěl chodit  kakat jinak, než do plenky. Já jsem to jako problém neviděla, leč moje okolí ano. Příručky psaly, že do pěti let máme být v klidu, že se to stává, ale radikální doktorky z veslařského spolku to viděly na nutnost konzultace s psychologem.
Podlehla jsem většině, naklikala na netu náhodnou volbou nějakou odbornici a objednala se na první schůzku.
Narazila jsem na velmi milou Mgr., která si mě vlídně vyslechla a pak mi řekla: "Ten malý je v pořádku, ale vy máte problém, nechcete ho řešit?"
"Chci!!!"
A už to jelo.
Rozjezd byl ovšem mnohem těžší, než jsem si myslela. Mgr. se rozhodla, že ve mě uklidí pořádně od podlahy a to se nám vůbec nedařilo. Regresní terapie mě naprosto vyčerpávala, ze sezení s ní jsem se vracela úplně odrovnaná a sama sebe jsem se ptala, proč se nechávám za své vlastní prachy tak týrat, když ještě druhý den jsem z toho celá na hromadě.
Po dvou takových seancích jsem jí to řekla, že mě to více ubíjí než pomáhá a jestli je to vše, co mi může nabídnout, tak končíme, tohle nemám zapotřebí.
Domluvily jsme se tedy na něčem jiném, na hypnóze a začaly se dít zázraky.
Do hypnózy mě dostala lehce, mé podvědomí reagovalo, komunikovalo, že já sama jsem nechápala, jak je to možné. Postupně mi odstranila nějaké bloky a pak mi začala upevňovat dobrý pocit ze započetí nějaké práce, z neodkládání činností a navedla mě na spokojenost, kdykoliv se mi něco takového povede.
Nakonec mě naplnila krásně jasným bílým světlem a já se cítila jako na obláčku, určitě to patřilo k jednomu z nejkrásnějších životních zážitků.
Teď, jak to píšu, já hluboce racionálně uvažující Býk, připadám si jako kretén, kdybych to nezažila, neuvěřím.
Terapie skončila, já jsem dostala nějaké domácí úkoly, jak si udržet tyto pocity a dál je rozvíjet.
Funguje to.
Jsem v pohodě a teď už si mohu s lidmi okolo v klidu povídat o tom, jak mám udělaný systém složek podle Davida Allena :-)



 

21 komentářů:

  1. Gratuluji, musí to být skvělý pocit...

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, určitě se mi lépe žije. Tohle se událo více než před rokem, od té doby to nějak pokračuje, to chci ještě popsat.

    OdpovědětVymazat
  3. prokrastinace jako diagnóza musí být už opravdu docela stav o hubu. Já se potýkám s tím, že odkládám nedůležité věci - nikdy mi prokrastinace nedělala problémy ve studiu nebo v práci, ale zajít tam či onam něco zařídit, odepsat na pár mailů, to je peklo - a čím jsem starší, tím je to horší.
    O hypnóze moc hezky píše Anouk - http://misteckoupoju.blogspot.cz/search/label/hypn%C3%B3za , ale nepodstupovala ji úplně z terapeutických důvodů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za ten odkaz na Anouk, četla jsem ji, ale pak se mi ztratila. Jsou okamžiky, kdy už ze sebou začínám být docela spokojená, ale teď to musím poskládat do nějaké samoběžící rutiny a to mi moc nejde.

      Vymazat
  4. Ahoj Báro, to je hrozná škoda, že se tehdy nepodařilo navázat... on má blogspot dodnes tu rozbalovací paletku u komentářů nepřehlednou. Navíc, tu "vzkazníkovou" možnost jsem po nějaké době zrušil, omlouvám se... Zas na druhou stranu je jasné, že hybná síla pochází od sebe samého, a tobě to vyšlo, to je perfektní :-) Vždycky jsem si myslel, že lidi, kteří mají malé děti, do toho spadnout nemohou, ale mýlil jsem se. Sice jde o podstatné záchytné body v životě, stejně jako partner, ale když se to rozjede, tak nepomůže ani velká rodina, si myslím, nevím.
    Já v tom jedu pořád :-( Se střídavou intenzitou. Stále jsem přesvědčený, že se z toho dostanu sám, ale objektivní indicie mluví určitě proti. Motivace, to je podmínka fungování číslo jedna :-) Psychickou stránku problému už dostihla i fyzická - včera jsem měl nepříjemný zážitek... stydím se ho popisovat... myslel jsem, že má fyzička je na nule, jenže chyba... ona je v mínusu. Snad mě nakopne alespoň tohle :-)
    Báro, ať ti ta pohoda nezmizí, řekl bych, že to máš zasloužené :-) Já se budu ještě chvilku smažit :-)

    P.S. udělal jsem aspoň první krok - obnovil nefunkční linky u článku, díky za inspiraci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jirko*, dítě ani partner to neovlivní. Akorát mohou přijít ještě ke všemu výčitky, že dítěti nedáváš kolik, kolik bys měl. A partner? To je přece ideální důvod něco odložit. Vždyť společná večeře, výlet, jen tak povídání jsou tolik důležité!

      Teď trénuji 2 disciplíny "po kouskách" a "průběžně".
      Všechno musí člověk najít v sobě. Tan pocit, když se to povede a je hotovo, to je kolikrát euforie :-)

      Tady na Bloggeru je nějaký vzkazovník, který bych mohla aktivovat?

      Vymazat
    2. Přesně, partner je ideální důvod něco odložit. S Kilim spolu ještě nebydlíme a když jsme spolu, tak se prostě flákáme (v tom smyslu, že neděláme ty věci, co bychom měli). Včera jsem v klidu mohla napsat pár mailů, ale radši jsme šli ven a vařili a pak si jen povídali a nakonec šli spát a na resty jsem ani nešáhla. Všechno pak doháníme, když spolu nejsme. Někdy na podzim nejspíš už konečně začneme žít spolu, tak jsem zvědavá, jestli se pak taky naučíme žít vedle sebe a dělat si každý to svoje.

      Vymazat
    3. Přesně! Společné bydlení asi hodně změní, ale sama jsem zvědavá, jak bude vše fungovat. I když zase když veřejně nahlásím, že mám tenaten úkol, je mi pak hloupé ho nesplnit. To by vypadalo blbě, tak to splnit musím, to mi funguje :-)

      Vymazat
    4. "Vypadalo by to (vypadal bych) blbě" Jo, v tom se taky nacházím :-) Možný směr řešení problému - pracovat s někým, kdo bude přímým svědkem mých (ne)činů - tedy na jiné úrovni než ti, kterým se mi to podaří okecat (proč to nešlo) :-)
      Čoveče... ten vzkazovník si nejspíš pletu s blogem.cz, nikde ho na tomhle sysstému nemůžu najít. V tom případě jen kontakt v profilu, nebo... jéé.. teď jsem si vzpomněl! Já to tam měl pomocí html kódu - stejně jako statistiky pomocí serveru "vsevjednom.cz", kde je mozné vygenerovat i kód na zmíněný vzkazovník. Říkají tomu "formulář".

      Vymazat
    5. To na mě hodně platí - zveřejnit své úmysly a pak muset zachovat dekórum a fakt to udělat :-)

      Dívala jsem se na Vševjednom a je to tam. Už jsem jejich kód kdysi na stránkách měla, ale z nějakého důvodu jsem pak přešla jinam. Teď si musím jen vzpomenout, proč tomu tak bylo.

      Vymazat
  5. Že bych k takové paní zašel také? Když mi to GTD dělá takové potíže. ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ten hezký zážitek z hypnózy bych ti přála zažít, i když si nemyslím, že to nějak nutně potřebuješ. Nebo jo?

    OdpovědětVymazat
  7. Abych pravdu řekl mnohem více se mi líbí, z příspěvku o sebevraždách, ta objímací/houpací poloha. Tu bych mohl aplikovat, a rád, s vyhlídkou na nějakou oplátku, až zase bude ouvej mě. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Báro. Děkuji za inspiraci. To vypadá jako bezva metoda - rozhlásit po okolí, že mám něco do určité doby vykonat. Oni už mě k tomu kamarádi věčným špičkováním dokopou, abych to stihla. Vyzkouším a přijdu se pak vyzpovídat. ;-)

    Teda, jestli je to komentování i u mě takhle složité, tak už se nedivím, že to někteří po pár pokusech vzdali. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Oby, metoda funguje stoprocentně! Doporučuji.

      K tomu komentování - to jsem už odstranila antispam a snažila se to maximálně zjednodušit přidáním možnosti komentovat jako nepřihlášený anonym!

      Vymazat
    2. Přeju další úspěchy a k dokonalé spokojenosti!

      Ale metoda něco rozhlásit, že do nějakého termínu něco udělám, to by mně nefungovalo. Cítila bych se tlačená (sebou), nepříjemně, stejně to nechala na poslední chvíli a nakonec bych jako vítězství naopak pociťovala, kdyby se mi podařilo tu věc neudělat a přede všemi si to ustát. To mi totiž nakonec připadá zdravější než se nechat tlačit, byť dobrovolně a od sama sebe a pro dobro věci.

      Vymazat
    3. Liško, a to je právě to neustále vzrušující, jak jsme každý úplně jiný.

      Vymazat
  9. Báro, přelomové texty pro sebe nacházím poměrně často u Tebe. Kolikrát se mě dotýkají až tak, že nejsem schopna napsat ani komentář. Stalo se mi to i u tohoto článku, komentář jsem rozepsala, uložila, odložila - a nakonec dala k sobě na blog - až dnes...
    http://nominek.blogspot.cz/2012/09/neschopnost-komunikace-ze-by-tez.html

    OdpovědětVymazat
  10. Nomi, že si chvátám přečíst!

    OdpovědětVymazat