Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 7. února 2012

Předsevzetí se dají plnit

i 7.února, když se mi 1.ledna nechtělo

Dnešek jsem pojala jako Den vyřízení všeho, co čeká, až to vyřídím.
Není toho málo, člověk si myslí, co má problémů, pak si sedne k internetu, a zjistí že houby, že daleko větší problémy má nyní čůrající chlapeček v Bruselu.
To potěší.
Ne, že by mě mráz nesužoval, moje auto se rozhodlo, že se mnou začne trochu laškovat, když už se tak dlouho známe a přestalo mi otvírat dveřní zámky, když potřebuji někam jet. Funguje to nahodile, jediná konstanta tohoto jevu je mráz. Dveře se ve své neochotě střídají, občas proti mě jedou všechny čtyři, někdy vydrží vzdorovat i půl dne, někdy povolí už po dvou nadávkách. Nejzarputilejší jsou samozřejmě dveře od řidiče, ty nejdou nikdy a jen co si zvyknu nastupovat a vystupovat přes sedadlo spolujezdce, zasmějou se i druhé přední dveře a já musím lézt k volantu zezadu. A panelák se baví :-)
Včera dostaly přední dveře krmnou dávku silikonového oleje WD40 a odvděčily se mi pohrdáním tak silným, že mě opět nechaly vystoupit zadem. 
Ještě pár dní a hravě zvládnu většinu poloh Kámásútry. V malém autě nejsou některé věci žádná legrace.


Ale zpět k tomu vyřizování.
Nahromadil se mi kopec institucí, kterým musím oznámit svou změnu adresy, páč jsem to za ten rok, co bydlím v paneláku ještě neudělala, nevyřízené maily a pěkný bordel nepořádek v mailové schránce už též překročil meze toho, co zvládám ignorovat a hromada věcí na zašíváni u šicího stroje už byla včera tak vysoká, že spadla a naznačila mi, že pokud ji co nejdříve nezdolám, neprojdu už do kuchyně.
Tedy odvolala jsem dnes ráno všechny nicotné schůzky, odmítla jednoho dotěrného klienta a pustila se do práce.
Nakonec to nebylo tak hrozné.
Trochu mě rmoutí, že jsem někam založila svůj krásný kožený bílý diář, do kterého bych si mohla dnešní úspěch zaznamenat, bo až ho najdu, už to bude promlčené a nové úkoly už budou zase útočit.
Ozvat se na blogu byl též dnešní úkol, který tímto plním. 
Ještě mi zbývá rozeslat nějaké faktury, vytřídit malé věci z Matesova šatníku, protože on mi roste jako z vody a najednou mu ze všeho oblečení trčí ruce a nohy víc, než by měly.
Poslední úkol je nejmilejší, to snad ani není úkol, to je radost, sesynchronizovat si iPad s noťasem a zabydlet si iPad tak, abych neměla důležité věci na třech místech, i když říkám otevřeně, že papírového diáře se hned tak zbavit nehodlám, tomu totiž nikdy nedojde baterka ve chvíli, kdy ho budu nejvíc potřebovat a o signálu ani nemluvím.
Tak já jdu na to!

18 komentářů:

  1. Zkrátka a dobře, nejvíc času ti sežere auto a ty pak nemáš na nic čas:o)
    A co prací koule?:o))

    OdpovědětVymazat
  2. držím palce. jinak nejsi v tom sama, mně se resty taky kupí, ale zatím jich není tolik.

    OdpovědětVymazat
  3. Mod,času mám jako každý - 24 hodin denně, ale poslední týden s ním dost plýtvám tím, že musím řešit, jak se dostat do auta nebo z auta, v tom máš naprostou pravdu :-))) Jinak si nestěžuji, naopak, musím se pochválit, dnes mi opravdu všechno naplánované vyšlo.

    dewberry, držíš palce dobře, restů trochu ubylo :-). Jednu dobu jsem na tom byla dost blbě a to mi moc pomohla terapie hypnózou, kdy mi byly odblokovány nějaké staré stresy. Teď je to v pohodě, jen si na to vyhradit chvilku a pak si vychutnat ten prima pocit z udělaného :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Mod,abych nezapomnela, k praci kulicce se chci vyjadrit v pristim prispevku, uz to bude skoro rok, co s ni experimentuji, tak si to zaslouzi shrnuti.

    OdpovědětVymazat
  5. Těším se na článek o kouli!

    Mě zaujal (krom lezení do auta) ten bílý kožený diář, to musí být krása. A radost tam něco zapsat. Ne jen tak něco, do takového diáře - řekla bych si. A asi do něj radši nepsala nic :-)

    A bruselskému panáčkovi snad něco umrzlo?

    OdpovědětVymazat
  6. Báro já si na tebe přes kouli vzpomněla, když o ní byl nedávno nějaký pořad, v kterém všechny koule ( myslím všech výrobců) testovali a zjistili, že opravdu nemají čím prát, což v praxi znamená, že pokud s ní stále, už rok, pereš, tvůj placebo efekt je naprosto neuvěřitelný:o))

    OdpovědětVymazat
  7. No jo,zima.Báro!,lezení do auta,nejde otevřít,kámasutra..atd,šmankote!-to chce šikovné ruce,ze dveří sundat tapecírunk a celý vnitřní dveřní systém pořádně ošetřit!Zrevidovat,očistit,promazat-všechno,vnitřní zámek,centrál,stahování oken!A předpisově ošetřit baterku.Ber mobil a už toč číslo nějakého znalce,co tomu fakt rozumí,ne žádného samozvance,co by to tak akorát pokazil.Mrazem si auto nenecháme rozvracet!!

    OdpovědětVymazat
  8. Liško :-)Myslím, že panáčkovi nic neumrzlo, ale špatně se mu čůrá :-))). Ostatně jako každému, kdo si to v těch mrazech chtěl zkusit venku :-).
    Už jsem diářek našla, máš pravdu, vždycky si ho pohladím, když ho otvírám, je rozkošný.

    Mod, o placebo efektu jsem také uvažovala :-)))))

    OdpovědětVymazat
  9. Chipmunku,jsi jeden z lidí, který se o auto moc hezky stará, ale takoví jako ty jste ohrožený lidský druh, moc vás není.
    O auto se mi stará Pan Kaipan, ten, co jsme u něj byli a ten to též dělá svědomitě, ale takovéto věci po něm chtít nemohu, šetřím si ho na horší průšvihy. Teď aktuálně o sobě moc dává vědět ložisko v (asi) předním kole...

    Spoon, žiju... :-))) Možná právě proto, že žiju, moc nepíšu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Vcera jsem si rikala, ze ta moje koule je fakticky prima, pere temer denne, i vikendech 4x toli, je nas totiz moc.Alůe rikam si, jestli nemá ta moje koule dost, na slunci ji taky nabijim.

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to jsem, ráda, že o tobě zas slyšíme... Co se týče koule, tak ta moje skončila s tou vtipnější variantou a to, že se v pračce rozpadla na dvě půlky a já tím pádem z pračky ještě teď tahám kuličky a sem tam dokonce vyklepnu kuličku i z vypraného prádla a to už je to kus roku, co se mi ta koule rozpadla :-D... Co se týče aut, tak náš Dick (opravdu velké rodinné auto ;-)) mě ještě nezklamal a musím si to zaklepat. Samozřejmě jsem s ním musela vyjet zrovna v těch největších slotách co za tuhle zimu byly a že jich moc nebylo :-D. No a to bude asi vše, doufám, že jste zdraví a živí a že si užíváte života ;-))))

    OdpovědětVymazat
  12. Dito,to, co píšeš, ráda čtu, mám prací kouli ráda!

    Gleep, to mě vyděsilo, ještě pořádně nedozněla příhoda, jak Mates tahal z pračky moji zašprajcnutou kostici z podprsenky a teď ještě hrozba vysypaných kuliček... brrr :-)))

    OdpovědětVymazat
  13. Zajímavá myšlenka s tím žitím a nepsaním, já zjišťuju, že píšu ať žiju nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  14. Báro mrkni do emailůohledně rychlého růstu a oblečení pro Matese. Ráda bych ti něco přeposlala po vnukách, chceš-li. Než zima skončí.

    OdpovědětVymazat
  15. Mod,kdyby se dalo sednout k PC večer, tak možná také píšu a žiju, ale za současných podmínek je to docela složité a zvládám zatím jen jedno :-)

    Elizo, už jsem doma, mail přečten a zodpovězen :-) Díky ti!

    OdpovědětVymazat
  16. nno, predsavzatia. taky moc hezká debata ;-) ja nestíham furt nič, ale už si nehovorím, že nestíham, pretože som nemožná. ale preto, že mám toho veľa ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Báro,dveře od auta! koukám, že máme naprosto stejný problém!! akorát že mě šel někdy otevřít aspoň kufr;-)

    OdpovědětVymazat