Motto:

Cesta do pekla je vroubena dobrými úmysly

úterý 23. srpna 2016

První štěně jde z domu

Předposlední zářijový týden.

Kimbičku jsme si hýčkali a občas jsme se jí i trochu smáli, jak ke konci březosti už ztěžka vyskakovala na pohovku a slézala z ní nadvakrát.

Ten den byla Kimba podivně neklidná. K večeru už nervózně popocházela obývákem a bylo jasné, že musíme honem vystlat porodní bednu a čekat, jak si ten náš pejsek poradí.
První štěňátko přišlo na svět asi v osm večer a postupně, asi po hodině, se narodila ještě další tři. Kimba si vše obstarala sama, já jsem jí jen trochu pomohla natrhnout porodní obaly a podvázat pupeční šňůrčičky štěňátek.
Moje podvázání vydrželo asi tak 3 minuty, bo jak jim Kimba začala lízat bříško, slízla i tu vázací bavlnku. Takže moje pomoc byla na nic, ale já jsem měla alespoň trochu dobrého pocitu, že pomáhám a nenechávám v tom svou kámošku samotnou. Tedy, nejen já, byli jsme u ní celá rodina, to je jasné.
Kolem půlnoci jsme zhodnotili akci za zvládnutou, srovnali jsme 4 hnědé válečky mamince k cecíkům a šlo se spát.
Ráno jsem se probudila s hrůzou, jak jsem mohla být tak nezodpovědná a nechat v obýváku Kimbu v noci samotnou. Co všechno se mohlo stát... vyskočila jsem z postele a honem za štěňátky, ale vše bylo OK, psí sekce spala, ani nedutala.

Kimba byla vyčerpaná, ale koukala na nás takovým novým pohledem spokojené maminky, chvilkami mě to hodně dojímalo. 3 pejsci a jedna fenečka.





Mrňousci rostli cvalem, však jak by ne, vždyť vycucávali maminku prakticky v jednom kuse.
Venčící procházky se smrskly na technologické minimum, poklusem ven a honem zpět do bedny a nejlépe mít bednu neustále na dohled. Všechny mamky jsme stejné!
O hygienu štěňátek se Kimba starala vzorně, já jsem jen vyměňovala jedno denně jednorázové rozkládací pleny.



Asi po měsíci se žravost mrňousků stala pro vyhublou Kimbu zničující a museli jsme začít přikrmovat. Naštěstí dnes už není problém sehnat libovolné dokrmování, spíše je problém se vyznat ve značkách, cenách a dodavatelích, ale nastudovali jsme to a chlupáči zvládli pozvolný přechod bez průjmu.



Asi ve druhém týdnu jsem mrňouskům uvázala kolem krku barevné mašličky, jakože aby se rozpoznali, ale já jsem stejně velmi dobře věděla který je který. I když si byli podobní, každý měl nějaké drobné specifikum.
Velmi jsem se je bála pojmenovat, abych se pak s nimi někdy v budoucnu dokázala rozloučit, ale stejně jsme se neobešli bez nějakého konverzačního označení, které ovšem vznikalo dost spontánně.
Jako třeba když přijela Alex, koukala na chvíli do bedny a pak prohlásila:"Tohle je Rodrigo," a vzala z chumlu toho se zelenou mašličkou a byl to Rodrigo...
Jenže zrovna tenhle pejsek u nás pobyl ze všech nejméně.
Stalo se to tak, že přijela na milou návštěvu Kapitánova sestra z Brna. Udělala pár obrázků na FB a zafungoval první zázrak (o dalších bude řeč později), pejsků si všimla jedna její kamarádka z Prahy, slovo dalo slovo, proběhlo pár telefonátů a do týdne se u nás objevila moc příjemná mladá paní s manželem, ve skrumáži ocásků neomylně sáhla po Rodrigovi, kterého měla vyhlédnutého z fotek a z našeho Rodriga se stal její Bruno.
"Opravdu chcete tohoto a ne jiného, když je teď vidíte naživo?" ptala jsem se nové paničky, ale ta se smála a vrtěla hlavou, že v žádném případě, že to byla hned láska na první pohled. A taky jo. Bruníkovi očividně kynul nový skvělý život, to bylo vidět, že jde k lidem, kteří mu dají lásku a zájem. Přes pár slziček jsem měla radost.
Vždyť je ještě tak malý, zvládne cestu do Prahy? Nebude mu chybět maminka v šesti týdnech? .... Vybaveni spoustou instrukcí (asi zbytečných, ale já i nemohla pomoct), odjeli noví páníčci zpět domů, sebou měli dokrm, na který byl Bruno zvyklý a malou hračku, aby ještě chvilku v novém prostředí svého druhého domova cítil maminku, brášky a ségru.
Když je mi po něm smutno, koukám na něj do jednoho bistra, kde je kromě pejsků i spousta dobrot: http://www.bistro32.cz

Kimba půl dne pobíhala po bytě a Bruna hledala, ale pak i bez něj měla s mrňousky dost práce a to ji zabavilo, aby nesmutnila.
A tak jsme zůstali doma s třemi kousky.



... a příště dopovím, jak to s nimi dopadlo a kolik nám jich zbylo, když se mi nechtělo dát pryč ani jednoho :)
 

8 komentářů:

  1. "a kolik nám jich zbylo, když se mi nechtělo dát pryč ani jednoho"
    no a tak ste si nechali všetky, to je logické, nie? ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, to je krásně popsáno <3 Už se těším na další fotky a pokračování. Posíláme s Bruníkem pozdrav :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahooooj! Díky za návštěvu, brzy budeme slavit první narozeniny :).

      Vymazat
  3. A máš tip jaké rasy byl tatínek štěňátek?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tatínek... to je trochu potíž. Ve hře je kokršpaněl, černý jezevčík a boxer vyřazeni :)

      Vymazat